Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vražedná láska

06.07.2009 (15:15) • • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1915×

Vražedná láska

Opatrně se kolem sebe rozhlížel a čekal na svého přítele, se kterým se měl již před dlouhou dobou setkat. Byl netrpělivý, co když se mu něco stalo? Něco se nepovedlo?, ale to bylo velice nepravděpodobné, oba to co dělali, měli již dlouho v krvi, vlastně ne, v krvi ne, ta jim scházela, ale ve své „práci“ jak to nazývali, byly zaběhnutí už nějaký ten čas. Již od doby kdy se „narodily“, dá-li se to tak nazvat. Někteří lidé je nazývali monstry, zrůdami, ale ostatní měli jiné pojmenování. Přesnější. Upíři.

 Nemohl na svého přítele déle čekat, brzy mělo svítat, slunce by mu samozřejmě nijak neublížilo, ale pokud by náhodou byli na blízku lidé, raději se mu vyhýbali. Jen tak mimochodem, tou „prací“ bylo zabíjení lidí. Ale ne „nevinných“, ale těch, kteří byli sami ztělesněné zlo, možná dokonce i horší zrůdy, než byly upíři.

*****

Bloudil a nevěděl, kde se nachází. Upír a neví kde je, to svět ještě neviděl. Hledal svého přítele Marca, který na něj už jistě čekal, ale nedokázal zachytit ani jednu jeho pitomou stopu. Po chvíli marného hledání před sebou spatřil dívku. Byla krásná, kaštanově hnědé vlasy se jí vlnily do půli zad a oči měla v barvě mléčné čokolády. Snažil se jí přečíst myšlenky, aby se o ní něco dozvěděl, ale marně. Bylo to, jako kdyby kolem ní byla černá neprostupná mlha, kterou nedokázal překonat. Lehký vánek přivál vůni její krve až k němu a on ucítil jak je její krev sladká a neodolatelná. Ihned se oklepal a zahnal vražedné myšlenky. Zabíjel jen lidské zrůdy a ne, nevinné dívky. Byl také zvědavý proč je to děvče v hluboké noci venku a samo. Sledoval ji, až do parku kde se usadila.

*****

Vyběhla nepozorovaně z domu, kde zanechala svou další oběť. Její povolání se jí někdy hnusilo, ale vydělala si a stále si opakovala, že dělá stejnou práci jako každý jiný, i když věděla, že si to jen namlouvá. Samozřejmě, kdyby šlo o ty, které milovala a na kterých ji záleželo, bylo by to něco jiného, ale nikdo takový nebyl. A tyto lidi, kterým vzala život, neznala a ani nechtěla. Radši.

Ostatní si o ní mysleli, jaké je to hodné, milé a slušně vychované děvče, ale pravda byla trochu jinde. Kdyby jen tušili, co se za tou maskou neviňátka skrývá asi by se dost divili. Procházela se temnou uličkou a nevěděla, co teď má dělat, práci měla hotovou a domů zalehnout do postele se jí nechtělo. Rozhodla se zajít si na chvilku do nedalekého parku. Došla k jedné z mnoha prázdných laviček, usadila se a začala přemýšlet o své práci, o životě, který žije a o všem možném, jen ne o obětech, které jsou nedílnou součástí toho, co dělá. Jenže všechny její výčitky vyplavali během chvilky na povrch a ona se v nich začala topit. Nedokázala na ně nemyslet. Kolik životů vzala lidem, o kterých nic nevěděla, nevěděla, zda mají rodinu, práci, věděla jen to, že je má zlikvidovat.  Spánek ji pomalu splétal do svých sítí a ona cítila, jak ztrácí kontrolu nad svým tělem. Nedokázala se ani pohnout jak byla otupělá.

„Smím si přisednout?“zeptal se něčí sametový hlas a to ji probudilo. Podívala se na majitele onoho hlasu, tep se jí při pohledu na mladíka zrychlil a srdce vynechalo pár úderů.

„Ahoj“ řekli oba dva naráz.

„Já jsem…“ znovu se trefili do řeči toho druhého.

„Isabella“

„Edward“ pověděli zároveň, začali se smát a to jakoby kouzlem zahnalo tu lehce napjatou atmosféru, která mezi nimi dosud byla. Edward si tedy k Isabelle přisedl a povídali si spolu dlouho do noci, spíš skoro až do rána. Když se blížilo svítání Edward se omluvil, že již bude muset odejít a s malým polibkem na tvář se rozloučili. Isabelle až teď k ránu došlo, že si celou noc povídala s někým, koho vlastně nezná. Ale s Edwardem se cítila tak nějak…bezpečně. Cítila, že s ním se jí nemůže nic stát. Musela již také domů, ale slíbila si, že večer sem znovu zajde. Třeba tu potká Edwarda, když si to uvědomila, nemohla se večera dočkat. To, že těsně před svítáním odešel ji nepřišlo nijak divné.

*****

Po dlouhém čekání se Marco rozhodl jít Edwarda hledat. Nevěděl, kde se nachází, tak se vydal po jeho stopě, která sice byla slabá, ale Marco byl velice dobrý a zkušený stopař tak mu to nedělalo žádné problémy. Po skoro marném hledání našel Edwarda, jak sedí v parku vedle, na první pohled, sympatické dívky, s úsměvem od ucha k uchu. Ta dívka mu byla velmi povědomá…ano, už si vzpomněl, viděl ji hned první den, kdy se do tohoto města s Edwardem přistěhovali, utíkala z domu, ze kterého cítil čerstvě prolitou krev, nevěděl to jistě, ale měl tušení, že s tím tato dívka měla něco společného. Jak se později dozvěděl v tom domě se stala vražda a tak se Marco právem začal domnívat, že ona je vrah, po kterém policie pátrá. Byla to vražedkyně s andělskou tváří, která si zasloužila zemřít. Doufal, že na to Edward brzy přijde a sám se o ni postará.

*****

Po té noci se scházeli v parku každý večer a jedné noci si, za úplňku, vyznali lásku. Byli zamilovaní. Jednou, když Isabella nepřišla na smluvenou schůzku rozhodl se ji Edward hledat. Spatřil ji, jak utíká tmavou ulicí, rozběhl se za ní, ale to neměl dělat. Najednou se otočila, a lekla se ho. Viděl, že má blůzu celou pokrytou čerstvou krví, dlouhou dobu již nebyl na lovu, tak se na Isabellu vrhl, přisál své ledové rty k jejímu krku, zakousl se a začal pomalu vysávat její život. Byla skoro mrtvá, když si uvědomil, co dělá. Odtrhl se od jejího krku a věděl, že pokud už nezemřela, začne u ní brzy přeměna. Uslyšel, jak její srdce začalo bít jako splašené a uslyšel také výkřik bolesti z jejích úst. Znal tu bolest, věděl, co prožívá jeho láska, kdyby věřil v Boha asi by se modlil, aby to brzy skončilo, ale tušil, že i kdyby existoval, nepomohl by mu, zrůdě jako byl on, nemohl nikdo pomoci. Odnesl ji k sobě domů, Marco byl zrovna na lovu a věděl, že plánoval návrat až za několik dní.

*****

Po tři dlouhé dny cítila bolest po celém těle, která ji nechtěla opustit, a třetí den cítila, jak se bolest stáhla do jejího srdce a to se po pár úderech zastavilo. Navždy.

Probudila se a vše viděla úplně jinýma, novýma očima, prohlédla si celý pokoj, který neznala. Vstala, vyšla z pokoje a uviděla před sebou Edwarda jak se na ní smutnýma očima, plnýma lásky a věčné oddanosti, dívá. Zeptala se ho, co se přihodilo a Edward ji poslušně odpověděl. Pověděl ji vše, že je zrůda, která ji málem zabila, a omlouval se za to, čím ji učinil. Upírem. Nechtěla poslouchat to, jak se trápí, tak k němu přišla blíž a políbila ho na rty. Z okna uviděla slunce a chtěla ho vidět novýma očima, nikdy to neměla zapotřebí, tak proč teď? Nevyznala se v sobě. Když vyšla na slunce, obklopila ji zářivá duha. Cítila na sobě lehké teplo, podívala se na svou novou sněhobílou, mramorovou kůži a zjistila, že to ona vytváří tu různobarevnou duhu. Edward přišel k ní a pověděl ji, že jako novorozená by měla cítit bolest v krku. Doteď si ji neuvědomovala, jak byla vším okouzlena. Jenže bolest začala být palčivější a čím dál tím více naléhavější. Vydali se spolu na lov.

Do města dorazili ani ne za pár vteřin. Isabella zavětřila vůni sladké krve a jejího majitele vysála během chvíle do poslední kapky. Edward ji zapomněl říct, že zabíjejí pouze ty lidi, kteří si nezaslouží žít. Ale byla upírem sotva pár hodin tak mu to nevadilo. Během lovu narazili na Marca, který byl překvapen tím, že viděl Isabellu jako upírku. Pověděl Edwardovi, že je to jeho přítel, ale s tou vražedkyní nechce mít nic společného, odešel a ani se neohlédl. Isabella se bála, že po tom co řekl Marco ji Edward opustí, ale neudělal to. Věděl o ní dost, aby chtěl být s ní a navíc ji miloval víc než svou vlastní existenci, a ta láska stačila oběma ke štěstí.

Isabelle nikdy nevadilo, čím se stala, ani to, že pila lidskou krev. Vždyť podobnou „práci“ dělala již za svého lidského života.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vražedná láska: