Druhá a poslední část Wild love. V minulém díle se Bella seznámila s Edwardem. Když se ráno vzbudila, uslyšela výstřel. Podaří se jí zjistit, kdo na koho střílel? Z jakého důvodu? Zůstane Bella s Edwardem, nebo se poslušně vrátí k Mikovi?
23.10.2011 (17:00) • Kika57 • FanFiction jednodílné • komentováno 15× • zobrazeno 1734×
Bella:
Opět mě probudilo ostré sluneční světlo. Protáhla jsem se a rozhlédla se vedle sebe. Čekala jsem, že vedle sebe najdu Edwarda, ale tak se nestalo. Rozmrzele jsem se postavila na nohy a uslyšela výstřel…
Opatrně jsem slezla z domečku a rozhlížela se kolem sebe. Odkud šel výstřel?
Prásk! ozval se další výstřel. Rozešla jsem se svižnější chůzí k místu výstřelu. Kdo to může být? Že by něco napadlo Edwarda? Nebo mě Mike hledal a narazil na nějakou krvelačnou stvůru? Přidala sem do kroku a zatím úspěšně se vyhýbala větvím, kořenům a dalším nástrahám lesa.
„Co to má… Nech mě, prosím!“ uslyšela jsem zoufalé prosby a vzlyky. Mike… Určitě je to jeho hlas. Poznám ho, i když zní… jinak.
Rozeběhla jsem se k němu a nevšímala si větviček, které mě šlehaly. Prošla jsem posledním křovím a dostala se na malou mýtinku. Tvořila dokonalý kruh. Na opačném konci, u vysokého stromu, jsem uviděla skrčeného Mika. Nohy měl těsně u hrudníku, na kolenou položenou hlavu, kterou si bránil rukama. Jeho tělo se lehce otřásalo a až ke mně byly slyšet jeho vzlyky.
„Miku?“ zavolala jsem na něj. Ještě víc se natiskl ke stromu a lesem se ozvalo tiché a ustrašené ne. Pomalu jsem se k němu rozešla. Asi v polovině mýtince mě zastavila ledová paže, která se mi omotala kolem pasu.
„Neměla bys tu být… Máš odpočívat.“ Jeho chladný dech mi ovál obličej. Pomalu jsem se otočila a stála mu tváří v tvář. Když jsem se snad po nekonečně dlouhé době odtrhla od jeho zlatých studánek, všimla jsem si pytle, který držel v ruce.
„Šel jsem ti pro něco k jídlu,“ zašeptal. Hlavu sklonil k zemi a svým pohledem propaloval své prsty u nohou. Zvláštní, že až teď jsem si všimla, že nemá obuv…
„Šel?!“ vypískl můj snoubenec z křoví. Po zaznění jeho věty se v něm skrčil ještě víc, a kdybych ho ještě před malou chvilkou neviděla u stromu, tak bych netušila, že tu je.
„Zmlkni!“ zakřičel na něj Edward.
„Tys ho ukradl a pak ta kulka…“
„Neslyšel jsi?!“ Edwardův výraz se rázem změnil. V jeho očích se objevil strach, ale i obrovský vztek.
„Pojď, prosím,“ zatahal mě za rukáv trička. Poslechla jsem ho. Vydala jsem se za ním, nedbaje Mikova volání a proseb, ať se vrátím. Proč jsem šla s cizím klukem, než se svým snoubencem? Jsem opravdu zvláštní, ale něco mě na Edwardovi přitahuje…
Celou cestu k jeho obydlí mě Edward opět zahrnoval otázky typu: „Máš hlad?“ nebo „Nevadí ti, že jsi se mnou a ne s ním?“.
Pokaždé, když jsem na jeho otázku odpověděla a jemu se odpověď líbila, roztáhl ústa do pokřiveného úsměvu. Přála jsem si, aby mi položil ještě tisíc otázek. Chtěla jsem, aby úsměv z jeho rtů nezmizel… Už nikdy.
„Opatrně.“ Jako správný gentleman mi pomohl do domečku a poté rozevřel pytel s jídlem.
„Tys to jídlo vážně ukradl?“ zasmála jsem se.
„V džungli toho moc není a myslel jsem…“ obhajoval se.
„V pořádku.“ S chutí jsem jedla to, co Edward sehnal, a snažila se vyhýbat jeho pronikavým pohledům. Jídlo do mě padalo rychlostí blesku, a když jsem si chtěla ukrojit další kousek chleba…
„Au,“ sykla jsem bolestí a sledovala, jak kapky krve padají na podlahu. Omluvně jsem se podívala na Edwarda, ale ten sledoval pouze mou dlaň.
„Omlouvám se. Tobě je zle z krve?“ Jako odpovědi se mi dostalo hlasité a varovné zavrčení. Rychle jsem uskočila. Jeho oči změnily barvu z krásné zlaté na temnou, děsivou čerň.
„Mrzí mě to,“ zašeptal a během vteřinky mě držel ve svém objetí. „Nemůžu… Nedokážu to.“ Jeho hlas zněl smutně. Pomalu mi zvedl dlaň a přiložil si ji k ústům. Jeho jazyk olízl ránu a směřoval výš – k zápěstí.
„Odpusť.“ Jeho zuby se mi zakously do ruky a mnou projela nesnesitelná bolest. Však ani ta netrvala dlouho a ke mně přicházela otupělost. Smrt… Nemá být bezbolestná? Bez utrpení. Útěk z bezcitného života do ráje nebo pekla. Říká se, že umírající doprovází světlo, tak proč mě zahaluje temnota?
***
Mladík držíc půvabnou dívku za ruku v domněnce, že zmírní její bolest. Tiché vzlyky se ozývaly místností, však ani jedna slza nestekla po jeho tváři. Nehnul se od ní. Chtěl si užít poslední chvilky, kdy se jí může dotýkat, pozorovat její dokonalý obličej… Odmítne ho? Bude mu vyčítat, že z ní udělal zrůdu, netvora toužícího pouze po husté rudé tekutině?
Tři dny utrpení, bolesti, výčitek a smutku. Tři dny nevědomosti a…
„Edwarde?“ zašeptala dívka. S údivem pozorovala své ruce, Edwarda a své okolí. Vše bylo tak dokonalé, jasné. Každičký záhyb, prasklina, drobek…
„Pojď.“ Jediné na co se zmohl. Bál se jejího doteku. Bál se odmítnutí tak moc, že se rozhodl nejdříve uspokojit její touhu po krvi.
***
„Jo!“ vykřikla malá černovláska připomínající elfa.
„Děje se něco, lásko?“ promluvil vysoký, urostlý muž s medovou hřívou na ramena – její manžel.
„Bude svatba!“ zakřičela do celého domu a všichni se radovali ze štěstí jejich bratra, syna.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Wild love 2. část:
Náááádhera! Nechápu, jak jsem to mohla přehlídnout. Takovouhle genialitu můžeš napsat jen ty! To je nefér.
A bude svatba!! Jupí. Nechceš napsat pokráčko s jejich svatbou?
Bomba. Ani si mi nepovedala, že už vyšla druhá časť, no toto... Ale ja si poradím.
Napísané to bolo.... úžasne a hlavne.... divoko. Ten názov sa k tomu strašne hodí. Človek by tam síce očakával viac divokého, ale ja už radšej mlčím...
K deju - ten koniec si úplne zabila. Ty si musíš stále vystreliť z Jaspera a Alicinky, že?
NIkdy v živote by ma nenapadlo, že ten z džungle a tá s Mikeom (to nemá žiaden vkus, lebo v Twilight sú oveľa krajší chalani, i keď v tvojom príbehu si vybrala Mikea ), no samozrejme, že originál sám o sebe. Edward nemá chybu... Zo začiatku si ma prekvapila, a potom sa to rozbehlo. Úžasné a ja ťa nesmierne chválim. Jednorázovka mi úplne sadla a už sa teším na ďalšiu.
Páni... To, že jsi mi neřekla, že jsi vydala a vůbec napsala druhou část, jsem ti už částečně odpustila... Ale to, že je to tak dokonalý a já si toho všimla až teď... Za to se opravdu stydím... Takovou nádheru jsem si málem nechala ujít... Máš ty ale štěstí, že tu ještě dneska jsem, protože do pátku by ses komentáře asi nedočkala... To víš, taťka... Ale k povídce... Stejně jako první část se ti moc povedlo... V té chvíli, kdy začaly kapky její krve dopadat na podlahu jsem věděla, že to dobře nedopadne... Ale tímhle jsi mě opravdu strašně moc překvapila... Nečekala bych, že by se opravdu po nějaké době mohli vzít! Prostě nádherně, úžasně, geniálně a nevím co ještě... Prostě nejlíp napsané...
Ách, Kiki! Skvěl, dokonalé, úžasné perfektní.. Vůbec nevím, co k tomu dodat. Prostě nádhera! Obdivuji tě, jak za tvé nápady, tak za zpracování. Opravdu!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!