Když se řekne Volterra ve světě upírů, každý si vybaví královskou rodinu, která nedodržuje zákony, ale opravdu to takhle je? Co když někdo poruší zákon a bude za to pykat smrtí? Kdo to bude? To se dočtete v mé jednorázové povídce…
21.06.2011 (20:00) • enchantress • FanFiction jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 2426×
Slunce bylo vysoko nad zemí a právě ukazovalo pravé poledne. Byla letní neděle a venku bylo nádherně. Na náměstí se pár dětí osvěžovalo u fontány, protože jim bylo příliš teplo a stín nikde nebyl. Na náměstí bylo jediné místo, kde panoval stín a chládek, ale nikdo z lidí tam nechodil, protože měli strach. O tom místě kolovaly různé pověry. Vlastně to pověry nebyly, byla to pravda, kterou se nikdo z lidí nesměl dozvědět. Nikdo z lidí se nemohl dozvědět, že v tom hradě žije královská rodina upírů. To by pro ně znamenalo jediné – smrt!
Proto existovaly zákony, které se musely dodržovat. Neexistovala na světě výjimka, které by se zákony netýkaly. Dokonce i královská rodina je musela dodržovat, i když se to nezdálo. Všichni upíři si mysleli, že královská rodina je krutá k jiným upírům, ale oni by se zabít nenechali, proto vám povyprávím o osudové chybě jednoho z nejvyšších členů královské rodiny…
Před dvěma dny...
„Renato, pojď za námi,“ zavolal mě můj vládce. Neměla jsem moc náladu, ale musela jsem poslechnout jeho rozkaz. Nechci, aby mě stihl nějaký trest, který náš vládce věčně uděloval. Přešla jsem síň a došla ke třem trůnům. Dnes tu seděli všichni tři, akorát toho koho jsem měla chránit, měl špatnou náladu.
„Co si přejete, pane?“ zeptala jsem se Marcuse, který mě před chvílí volal.
„Pojď si s námi popovídat,“ usmál se a já začínala mít obavy. Obavy o svůj život. Nestávalo se, aby si vládci chtěli jen tak popovídat.
„Děje se něco?“ optala jsem se tiše.
„Renato, co by se mělo dít? Chceme se jen na něco zeptat,“ usmál se Caius. Tak tohle je snad poprvé, co jsem ho viděla se usmát, a to tu jsem přes čtyři století.
„Poslouchám,“ usmála jsem se taky.
„Nechtěla bys jet na takovou menší dovolenou?“ zeptal se Marcus a já nevěděla, co odpovědět. Samozřejmě jsem chtěla, ale co Aro? Ten jediný nepromluvil…
„Chtěla bych, ale nevím, jestli to je možné,“ odpověděla jsem.
„Dáváme ti dva měsíce,“ řekl Marcus.
„Děkuji,“ poděkovala jsem a vydala se ke svému pokoji. Byla jsem zrovna u dveří u síně, když kolem mě proletěl Aro. Nevěděla jsem, co se mu stalo. Vadí mu snad, že odcestuji? Neměla bych raději zůstat? Otočila jsem se na vládce a za necelou sekundu jsem se podívala na směr, kudy běžel Aro. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kam běžel. Běžel k východu, a jestli ho někdo nezastaví, tak vyběhne ven.
Rozběhla jsem se za ním, ale bylo pozdě. Viděla jsem ho, jak vkráčí pod sluneční světlo. Na náměstí bylo pár lidí a dva se dívali na něj! To bylo špatné. Velmi špatné! Zatáhla jsem ho do stínu hradu a on se tvářil, jako by byl samotná smrt. Co se to sakra děje?
„Renato, proč jsi to udělala?“ vyjel na mě můj vládce.
„Protože jste se právě prozradil,“ odpověděla jsem mu slušně.
„To byl účel,“ pronesl a šel zpět do sálu. Já se vydala za ním a rovnou jsem zapomněla, že jsem měla jet na dovolenou. Vešla jsem do sálu, kde byla napjatá atmosféra. Caius a Marcus nadávali Arovi a ostatní tiše přihlíželi.
„Tak mě zabijte!“ vykřikl na ně Aro.
„Však to máme v plánu, bratře!“ pronesl Caius.
„Neuděláte to,“ opakoval pořád Aro.
„Máš pravdu, bratře,“ řekl Marcus a Aro si očividně oddechl.
„Udělá to Felix,“ řekl pro změnu Caius.
Podívala jsem se na Felixe, který chvíli váhal, ale pak přišel k Arovi, který se začal bránit, ale neměl žádné zkušenosti s bojem, protože si myslel, že to nikdy nebude potřebovat.
„Zákony musí dodržovat všichni, Aro,“ pronesl naposledy Marcus a pak Felix trhl. Jeho hlava se oddělila od těla. Největší vládce upírů byl mrtev. Za jak dlouho tahle zpráva obletí svět?
Současnost…
Na tuhle otázku jsem se ptala, když ho zabili. Pamatuji si ten jeho výraz. Výraz, který byl nakonec smířený. Nikdy předtím mě nenapadlo, že by nechali někoho z vládců zabít, ale stalo se. Možná je to dobře, aspoň nebudou v našem světě kolovat zprávy o tom, že se netrestáme, ale pořád je tu nezodpověděná otázka. Kdo bude vládnout místo něj? Někdo z vyšší gardy? Jane nebo Alec? To se dozvíme, co nejdříve. Není čas, aby vládli pouze dva vládci. Musí být tři a my si budeme muset zvyknout na nového vládce…
Někdo zaklepal…
„Dále,“ pronesla jsem tiše.
„Renato, je čas!“ řekl mi Felix, který se pro mě stal nejdůležitější osobou na světě. Za pár minut se dozvíme, kdo se stane třetím vládcem…
Tahle povídka je kratší, ale myslím si, že pro mou teorii stačí. Všechno vzniklo u jedné povídky, kde jsem si myslela, že se královská rodina netrestá a pak jsem si přečetla úžasnou povídku od IsabellaMarieLilyVolturi a nápad byl na světě. Tímhle bych jí taky chtěla poděkovat a povídku věnovat. Doufám, že se aspoň trošku líbí…
Budu ráda za váš názor na povídku…
Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Zákony musí dodržovat všichni!:
Taky se musím piznat, že sem moc nepochopila Arovy záměry. Zkoušel je snad? Každopádně nápad je to skvělý! Dalším vládcem bude Jane? To je dokonalé. Vlastně myslím, že by to chtělo kapitolovku
Hmmm...
Tato povídka ve mě vzdbudila dost rozpurné pocity. Se spěcháním bych si hlavu nedělala, naopak se mi líbí, jak jsi to hnala dopředu rychlými reakcemi a svižnými dialogy. Obdivuhodné - to se moc často nevidí... je to tak... vkusně uspěchané, tak bych to nazvala
Co jsem moc nepochpila bylo, jak Aro vyšel na slunce (zřejmě k tomu měl nějaký důvod...) a potom prosil o milost, i když to sám chtěl. Ale kdoví, třeba to mělo nějaký skrytý smysl. Takže mě se to líbilo, vcelku povedená povídka...
Pěkné, uspěchané to ani moc není. Ale nechápu, proč chtěl Aro jít na slunce. A kdyby se chtěl nechat zabít (a to mu opravdu není podobné), proč by pak prosil o milost? Navíc většina gardy stejně poslouchá jeho a ne Marca s Caiusem...
Jééé sestřičko moje milovaná, mockrát ti děkuju. Tahle povídka je naprosto skvělá a úžasná. Tahle povídka byla velmi originální a skvěle popsaná. Je skvělý jak jsi tam hezky napsala jak Arovi 'přeskočilo'. Promiň, jinak to formulovat neumím. Má slovní zásoba není zrovna velká.
Ty máš obrovský talent Enchí. A nejlepší na tom je, že ho stále rozšiřuješ a rozvíjíš. Moc se těším, až si od tebe zase něco přečtu. jSem moc moc moc moc ráda, že tě koment k povídce, kterou jsem napsala já inspiroval k téhle skvělé povídce. Moc ti děkuju za věnování sestřičko.
je to hezké, i když uspěchané a pokračování by to chtělo
Moc hezky napsané, jen by mě zajímalo, proč se Aro rozhodl zabít. Ten nápad, že Volturiovi trestají padni komu padni je skvělý.
blbosť :( .... moc rýchle a nekvalitné
rychle pokracovanie! chcem vediet kto bude dalsím vládcom.
Mě se to moc líbilo!
jen ten závěr s "šíleným" Arem, který se asi chtěl prozradit byl uspěchaný a tak trochu nepochopitelný.
Jinak krása!
Moc hezké, ale chtělo by to pokračování, kdo by to tak asi mohl být!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!