Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zažiji někdy taky svůj happy end?

01.12.2011 (21:00) • NessCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2257×

„Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ řekl Michael a film skončil.

„Jak jinak by mohl romantický film skončit, než šťastně,“ řekla jsem Jakovi, ale jeho odpovědi jsem se nedočkala. Spal. Když spal, byl tak roztomilý. Nejraději bych ho políbila na jeho rty a řekla mu, že ho miluji. Ale bála jsem se. Bála jsem se, že když mu vyznám svoje city, tak on nebude cítit to samé ke mně, a naše přátelství tím skončí. Teď jsem měla aspoň přátelství a naději, že jednou se do mě také zamiluje.

Nechala jsem spícího Jaka Jakem a šla do kuchyně pro sklenici vody. Hlavou se mi honily myšlenky typu: chodím s Jakem, máme svatbu, děti a společně spolu stárneme. Ale ani jedno se mi nikdy splnit nemůže. Jedno možná, ale druhé zajisté ne, protože já stárnout nemůžu. Navždy budu vypadat jako osmnáctiletá. A Jacob? Ten bude stárnout podle toho, jak dlouho se bude ještě přeměňovat. Tiše jsem doufala, že dlouho. Zažiju tedy někdy svůj šťastný konec jako v romantických filmech? Zažiju?

Pomalu jsem se vrátila do obýváku.  Poslouchala jsem to ticho v domě, které bylo přerušováno jen Jacobovým pravidelným chrápáním. Je to nezvyk. Vždy je tady rušno a teď ticho. Sedla jsem si naproti spícímu Jacobovi do křesla a pozorovala ho. Něco si potichu mumlal, ale moc jsem mu nerozuměla.  Zaposlouchala jsem se pozorněji a poslouchala.

„Miluju tě,“ zašeptal. Moje srdce vynechalo jeden úder. Ten, komu patří mé srdce, někoho miluje. Já to určitě nejsem. Miluje dívku, která je mu rovna. Určitě se otiskl. Ale proč mi to neřekl? Vždy jsme si říkali všechno. A teď? Teď mi evidentně zatajil něco důležitého. Důležitého pro něho. Nezabránila jsem slzám, aby mi tekly po tvářích. Nedokázala jsem zadržet vzlyk, který se mi dral z úst. Nedokázal jsem nic. Jakoby pro mě svět skončil. Ten koho miluji, aniž by o tom věděl, mě opustil a já jsem zůstala sama. Nemilovaná. Samotná.

„Miluju tě.“ Další můj vzlyk. Další mé slzy. Další ostrá rána do mého srdce.

„Miluju tě, Nessie.“ Moje srdce vynechalo další úder. Nedokázala jsem to vstřebat. On miluje mne?  Hlava se mi točila a já jsem nedokázala pořádně přemýšlet. Co když se mi to jen zdálo?  Byla jsem zmatená.

„Miluju tě, Nessie. Jsi pro mě celý můj život.“ Znovu řekl mé jméno. Nedokázala jsem pochopit své city. V jednu chvíli jsem cítila bolest a v druhou chvíli jsem chtěla létat štěstím. Že by se mi po roce mé sny a touhy splnily? Nadešel konečně můj happy end?

„Taky tě miluju!“ zakřičela jsem nahlas, i když jsem nechtěla. Jake sebou trhl a zmateně si mě prohlížel svýma tmavýma a hlubokýma očima. Naše pohledy se setkaly. Vpíjela jsem se do jeho očí a svět kolem mě přestal existovat. Byli jsme jen my dva. Nikdo jiný. Viděla jsem v jeho očích lásku a oddanost, ale i strach.

Pomalu se ke mně nahnul a lehce se svými hřejivými rty otřel o mé. Cítila jsem se krásně. Na chvilku se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí. Věděla jsem, co v nich uvidí. Lásku, něhu a oddanost. Usmála jsem se na něho a on se zase pomalu ke mně nahnul a spojil naše rty. Nejdříve se naše rty lehce poznávaly, ale pak se naše polibky začaly prohlubovat. Naše rty k sobě pasovaly na jedničku.

„Jsme doma, rodinko!“ zakřičel Emmett a my se od sebe rychle odtrhli. Jak já bych ho nejraději v tuto chvíli zabila.

„Jak pak se má moje malá neteřinka?“ zeptal se mě Emmett a chtěl se mnou zatočit jako vždy, když se vrátil z lovu, ale když viděl můj a Jacobův zmatený a zároveň šťastný pohled, tak se zastavil.

„Co se tady stalo?“ Podívala jsem se na svoji lásku. Díval se na mě a pak se pro změnu podíval na svoje boty.

„Tak dozvím se konečně, co se tady stalo?“ zeptal se nás znovu Emmett. Ani jeden jsme nevěděli, co říct. Nakonec promluvil Jacob.

„Já už budu muset jít. Zapomněl jsem, že mám mít dneska večer hlídku.“ Takhle se z toho vymluvit. Zrádce jeden. „Nessie, můžeš jít prosím se mnou?“ zeptal se  mě, než odešel, a já jsem bez jakéhokoliv zaváhání šla za ním. Stál u své motorky a opíral se o ni. Pomalu jsem šla za ním a celou tu kratičkou cestu jsem se na něho dívala. Nevěděla jsem, co mám říct.

„To, co se stalo…“ Začal mluvit on a já jsem mu za to byla vděčná. „Bylo to nejkrásnější, co jsem kdy v životě prožil.“ Začal se ke mně pomalu přibližovat a znovu mě políbil. Měla jsem pocit, jako kdybych měla v břiše motýly. Byl to tak krásný a hřejivý pocit, že jsem nechtěla, aby skončil. Po chvilce se moje láska odtáhla a oba jsme zhluboka dýchali.

„Miluju tě,“ zašeptal.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem a on mě znovu políbil. Byla jsem šťastná.

„Nessie, je mi to líto, ale už budu vážně muset jít, protože mám hlídku,“ řekl a já jsem se na něho podívala, ale ani to na něho nezabralo. Znovu mě políbil. Řekl mi, že mě miluje, a se slibem, že se zítra uvidíme, odjel.

Byla jsem šťastná. Připadala jsem si jako v sedmém nebi. To, co jsem chtěla tak dlouho slyšet, jsem konečně slyšela. Pomalu jsem vešla do domu a zavřela jsem dveře. Byla jsem jako omámená, a proto jsem se opřela o dveře a přemýšlela o své lásce. Konečně jsem se dočkala.

„Je ti špatně, Nessie?“ ptal se mě hned Emmett, jak mě uviděl. Ale Rosalie se jen usmála a s klidem mu odpověděla za mě.

„Je jen zamilovaná.“

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zažiji někdy taky svůj happy end?: