Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Znovuzrozená

18.02.2011 (20:30) • enchantress • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1552×

Seděla jsem v křesle a dívala se z okna. Bylo dvacátého prosince a venku padaly sněhové vločky. Tenhle den jsem neměla ráda a nikdy nebudu. Tenhle den považuji za den největšího smutku v mém předešlém životě, ale i ve věčnosti, kterou žiju. Vždyť dnes je to sto let, co jsem ztratila všechno. Kvůli návštěvě své matky a otce. Matka mě měla ráda, ale otci šlo jen o peníze. Kvůli tomu jsem se také vdala za bohatého muže. Nešlo mi o to, že byl bohatý, ale já ho opravdu milovala. Byl slunce a štěstí mého života. Podporoval mě a miloval stejně jako já jeho. Byli jsme jako jeden. Když se pohnul on, pohnula jsem se já. Někteří lidé říkali, že jsme jak dvojčata a my se tomu smáli, protože jsme ve skutečnosti jeden bez druhého nemohli být.

Tehdy bylo dvacátého prosince roku 1899. Za pár dnů mělo být nové století, kterého se všichni báli. Nevěděli, co od toho čekat, ale my se měli dobře. Někde se bojovalo, ale my byli šťastní v Itálii v jedné malé vesničce. Vesnička byla poblíž jednoho krásného města. O kterém se říkalo, že tam bydlí upíři, ale já těm pohádkám nikdy nevěřila. Můj manžel, který se jmenoval Ferdinand. Já mu velmi často říkala Ferdo nebo Fery, protože jeho jméno se docela špatně vyslovovalo. Byl zrovna v práci. Pracoval v bance a byl velice úspěšný. Ke mně dneska přišel doktor. Tolikrát jsem totiž v noci nespala, protože mi nebylo dobře. Přes den se mi točila hlava a někdy jsem omdlévala, tak Ferdinand poslal pro doktora, aby mě prohlédnul.

Od rána jsem byla nervózní, protože jsem měla strach, co děje, ale ani v tom nejkrásnějším snu, jsem nepomyslela na děťátko. Když mi to doktor oznámil, tak jsem byla nejšťastnější na světě. Doktor mi tehdy řekl, abych se opatrovala a snažila se omezit svou práci, protože hrozilo, že by to mohlo být rizikové těhotenství. Slíbila jsem mu, že se o sebe postarám a vše bude v naprostém pořádku. On mě tedy pochválil a odešel. Celý den jsem byla jako na trní. Čekala jsem, až přijde má láska domů a já mu to mohla oznámit. Byl šťastný. Možná víc, než já, protože on si přál dítě.

Na druhý den musel do práce a já mu řekla, že půjdu radostnou zprávu oznámit rodičům. Dal mi polibek na rozloučenou a odešel. Nikdy mě nenapadlo, že to byl poslední polibek, co jsme si dali. Ani v tom nejhorším snu jsem si nepředstavovala reakci mého otce na mé těhotenství…

Když jsem tam přišla, tak matka nebyla doma. Otec měl zase něco popito. Šel z něho strach. Sama jsem se ho bála, protože byl zlý a závistivý člověk. Zato má matka byla úžasná. Starala se o mě, šila šaty, uklízela a ke všemu trpěla otcovy nálady. Kdybych já byla jí, tak by otec nežil. Vím, že mi to nemohlo být dovoleno a vždy se říkalo, abych na každém člověku našla něco dobrého, ale na něm to nešlo. Byl mi odporný čím dál tím víc a tokových lidí bylo na světě málo. Byla jiná doba, než je teď. Někteří muži bojovali za svou vlast ve válkách a někteří živili svou rodinu, ale můj otec byl opak. Seděl doma nebo byl v hospodě, kde se opíjel. Na vesnici měl špatnou pověst a všichni se divili mámě, že s ním je, ale ona ho pořád milovala.

Můj otec mě podezíral, protože jsem jinak nechodila sama a tak mi nezbývalo nic jiného, než mu to říci. Matka doma ještě nebyla, ale otec to chtěl vědět hned, proto jsem mu to řekla. Myslela jsem si, že bude rád, ale pořádně jsem se mýlila. Místo toho mi dal facku a řekl, že jsem obyčejná lhářka. Bylo mi z toho na nic. Jenže co jsem měla dělat? Bránit jsem se mu nemohla, protože já byla slabá a on silný. Začal mi vyhrožovat, že jestli nebudu potichu, tak mě zabije. Měla jsem strach o malé, proto jsem byla potichu a nechala se odvést do lesa. Myslela jsem si, že mě zavede někam, kde nenajdu cestu zpět, ale pořádně jsem se mýlila. Místo toho mě začal bít a kopat.

Ke všemu začalo sněžit. Byl to první letošní sníh. Otec mě ještě dlouho bil a já prosila, plakala a křičela, ale on mé prosby nevyslyšel. Odešel, když si myslel, že jsem mrtvá. Tekla ze mě krev a já ztrácela život. Upadala jsem do bezvědomí a já myslela na svou lásku a děťátko…

Probudil mě až oheň, který jsem cítila. Myslela jsem si, že se otec ještě vrátil a zapálil mě, ale to co jsem prožívala, bylo dlouhé. Měla jsem opravdu strach, protože ten oheň, jako bych cítila uvnitř sebe. Až po třech dnech jsem zjistila, že to byla přeměna. Přeměna v největšího predátora na světě. Tehdy jsem nevěřila v upíry, ale já jím byla.

Ferdinanda jsem naposledy viděla na svém pohřbu, který se konal ve Volteře, kde mimochodem teď žiju. Tam jsem ho viděla naposledy. Dokonce se ke mně dostalo, že spáchal sebevraždu, protože toho ztratil příliš, ale nevěděla jsem to. Má matka se toho dne, kdy se jí donesla zpráva, že jsem mrtvá, zbláznila. Odvezli ji někam mimo Itálii, kde se měla léčit a roku 1909 zemřela. No a můj otec? Toho jsem nemilosrdně zabila. Mučila jsem ho, tak jako on mučil mě a mé dítě, které nepřežilo. Ani jeho krev jsem nevysála, protože jsem v sobě nechtěla mít jedinou kapičku krve. Ten den se mi opravdu všechno zhroutilo, ale den před Vánocemi jsem byla součástí královské rodiny ve světě upírů.

Někdo zaklepal na mé dveře a já ho vyzvala dál. Byl to Felix, aby mi oznámil, že za půl hodiny odjíždíme do Forks, kde by mělo být nesmrtelné dítě. Má hlava se začala plnit otázkami, jestli se zvládnu dívat na zabíjení třeba nevinného dítěte. A navíc Bůh ví, jak to vůbec je. No musíme se nechat překvapit, ale vypadá to, že to bude velké. Možná budou ztráty na životech, ale kdo vyhraje? My nebo oni? Vždyť oni nikdy žádný zákon neporušili. Jen jeden málem, ale ho zachránila ta lidská dívka. No co, když je to dítě jejich? Je to vůbec možné? Nevím, ale určitě to zjistíme, co nejdříve…

Mohla bych dopovědět svůj příběh…

Stala jsem se osobní gardou mého pána Ara. Stala jsem se pokladem v jeho sbírce. Mé jméno pochází z latinského původu a znamená něco ve smyslu znovuzrozená. Je zajímavé, že mé jméno se trefilo do mé budoucnosti. Stala jsem se znovuzrozenou a já jsem na to právem pyšná.

Mé jméno je Renata Volturi.