Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zrádce

02.08.2011 (16:15) • PetraCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 3348×

Četla jsem si svoji oblíbenou knihu Na Větrné hůrce. Nevěděla jsem, jak už si k té knížce mám sednout a pořád jsem tak nervózně poposedávala.

Edward slíbil, že příjde co nejdříve, jak to jen půjde. Ale po Edwardovi nebylo nikde ani památky, protože byl se svými bratry na lovu už od pátku.  Nechala jsem i otevřené okno, aby se mohl nenápadně připlížit a skočit ke mně do pokoje, což dělával v poslední době docela často. Charlie byl v práci a to bylo pro mě dobré znamení. Byly prázdniny, ale ve Forks bylo pořád zataženo a pršelo.

Zase jsem si nervózně poposedla na posteli a nohy jsem dala do tureckého sedu, jak to dělávala Esmé, když něco dělala. Taky jsem to chtěla zkusit. Byl to fajn pocit, neměla jsem nutkání pořád jen tak poposedávat a četla jsem si svoji oblíbenou knihu dál.

Konečně jsem byla schopná se plně soustředit na děj a já si četla. Už jsem byla v polovině knížky, když jsem usoudila, že je čas zkontrolovat emaily, jestli mi Renée náhodou nepíše. Vstala jsem a nic mě nebolelo. Hlava se mi netočila a všechno bylo v pohodě.

Přešla jsem k počítači a zapnula jsem ho. S hukotem a sténáním se pomalu začal načítat. Sešla jsem po schodech do kuchyně a výjimečně jsem nezakopla o své nohy, jak jsem mívala ve zvyku.

Nachystala jsem si něco k jídlu, a snědla jsem se to, až teď jsem si pořádně uvědomila, jaký jsem měla hlad. Uklidila jsem po sobě a vrátila jsem se zpátky do pokoje a počítač už byl naběhnutý, ale pořádně hučel.

Zasedla jsem k němu a chvíli mi trvalo, než se mi načetly nově příchozí emaily. Dva byly nově příchozí od mámy. Pečlivě jsem se ho pročetla a odpověděla jsem jí na ten první. Pak jsem jí odpověděla na ten druhý a přidala své nové zážitky. Dala jsem odeslat a vypnula jsem počítač, ani jsem nečekala, až se všechno náležitě vypne.

Byla jsem rozmrzelá a podrážděná, že Edward mě nechával samotnou, ale potřeboval lovit a to bylo hlavní. Zavřela jsem okno, protože mi začínala být pořádná zima a já se nechtěla nachladit.

Šla jsem zpátky do postele a popadla jsem tu nedočtenou knihu a četla jsem si dál. Znovu jsem začala nervózně poposedávat, až jsem nakonec čtení vzdala a začala jsem přeházet jen tak po pokoji. Přemýšlela jsem a nedávala jsem pozor, kam šlapu. Párkrát jsem zakopla o své nohy a skončila jsem na zemi.

Vyškrábala jsem se zpátky na nohy a raději jsem se vrátila zpátky do postele. Snažila jsem si číst a nakonec jsem si sedla do polovičního sedu, jednu nohu jsem měla nataženou a tu druhou jsem měla pod sebou. Konečně jsem si zase mohla v klidu číst a já mohla tak svoje myšlenky a svoji špatnou náladu zamknout do šuplíku někde v koutku mé mysli.

Byla jsem u svojí oblíbené pasáže, když někdo zazvonil. Chvíli jsem zvonek ignorovala, protože jsem si myslela, že si někdo ze mě dělá srandu a na třetí zazvonění jsem odložila knihu.

„Vždyť už jdu!″ zakřičela jsem a nemohla jsem se zvednout z postele, protože ty nohy jsem měla nějak divně zamotané do sebe.

Knihu jsem ve spěchu odhodila na postel a rychle jsem vstala. Rozběhla jsem se ke dveřím, jenže přesezená noha se mi podvrkla, jak se mi tam začínala nahrnovat krev do ní a já si to mířila rovnou do stěny. Snažila jsem se zabránit střetnutí se stěnou a já jsem chtěla zabrzdit. Jenže to způsobilo, že noha se mi znovu podvrkla a já se pravou půlkou obličeje praštila o tu stěnu.

„Auuu!″ zakřičela jsem a mnula si bolavou tvář. Bolelo to pořádně. Zvonek se znovu netrpělivě rozezvonil, tentokrát naléhavěji. Svezla jsem se podél zdi a trochu jsem si odřela obličej.

Seděla jsem pár minut na zemi a při dalším zazvonění zvonku jsem vyskočila na nohy a seběhla jsem po schodech dolů. Jenže ta noha se mi znovu podvrkla a já se stihla zachytit v poslední chvíli zábradlí. Konečně jsem došla k těm dveřím a otevřela jsem. Na prahu stál překvapený Edward, a když spatřil pravou polovinu mého odřeného obličeje, úsměv mu ztuhnul na rtech. Pozoroval mě úzkostlivým pohledem.

„Ahoj,″ zašeptala jsem a objala jsem ho.

Objal mě. „Bello, můžeš mi, prosím tě, říct, co jsi prováděla, když jsi takhle zřízená?" zeptal se mě a pohladil mě po tváři.

„Jak jsem ti šla otevírat, podvrkla se mi noha a já jsem nabourala do stěny,″ přiznala jsem a sledovala jsem jeho reakci. „Zrádce.″

Překvapeně se na mě podíval. „Kdo je zrádce?″ zeptal se mě nechápavě.

„Stěna v mém pokoji je zrádce,″ vysvětlila jsem mu a on se rozesmál.

„Tak pojď, vezmu tě za Carlislem,″ vzal mě za ruku a táhl mě ven. Nezapomněl se usmívat.

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zrádce: