Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ztracená sestra - Rozbřesk

17.09.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2352×

Opět jsem usnula v Edwardově náručí. Probrali mě první sluneční paprsky, a tak jsem pomalu otevřela oči. A viděla jsem tu nejkrásnější tvář ze všech, tvář mé lásky. A hlavně tvář mého budoucího manžela. Jen tak jsme se na sebe dívali a usmívali. Nic nemohlo přerušit tuhle naši soukromou chvilku. Tedy až na…..Alice.

Alice, moje nejlepší kamarádka, která dokáže být někdy ale opravdu otravná. Jako zrovna ted. Otevřela dveře, a vešla do mé šatny. Tam mi vybrala oblečení a odcházela se slovy že za pět minut odjíždíme. Co zase na mě vymyslela. Poslední dobou mi připadá jako kdyby byla tou naši svatbu snad pomatená. Pořád někde pobíhá a něco objednává. Už jsme několikrát s Edwardem uvažovali nad tím že se nenápadně vypaříme a odjedeme. Prostě se jen tak někde potají vezmeme, ale pokaždé to viděla a hned nám to zatrhla. Nebyli jsme jediný kdo na tom byl takhle. Chudák Jasper, ten to odnášel snad nejhůř, Alice si ho totiž přestala všímat. Hold byla pořád zaměstnaná naši svatbou. Jsem zvědavá co se tedy bude dít dneska…

Radši jsem vstala, ale ještě než jsem vstala tak jsem hluboce políbila Edwarda. Vůbec se mu nelíbilo že mě Alice odveze, a zvlášt když před ním něco skrývala. Celý den si totiž v mysli pobrukovala korejskou hymnu. Ach ta Alice. Rychle jsem se oblékla a ještě jsem si zaběhla do koupelny. Rozčesala jsem si vrabčí hnízdo, které jsem měla opět na hlavě. Ještě jsem si stáhla narovnané vlasy do culíku a vydala jsem se dolů. Chtěla jsem se ještě rychle nasnídat, ale to už mě doběhla Alice a tahala mě z kuchyně k jejímu autu. Nastoupila jsem, ona nastartovala auto a vyjeli jsme. Hned na mě spustila: „ Bell, já vím že jsi pomalá, ale ty snad chceš abych z tebe měla infarkt. Víš za jak dlouho se rozprodají ty nejlepší svatební šaty. Chci abys vypadala úžasně a tak tam musíme být co nejrychleji. Dneska se totiž v Seattlu otevírá nové svatební studio, a zrovna mají svatební šaty až z Francie a Itálie. Takže si radši zapni pásy a já ještě přidám na rychlosti. Přeci jsi už zvyklá.“

Kam jinam by Alice spěchala než na nákupy. Takže jsme v Seattlu byli ani ne za půl hodky. Jen co zastavila, tak mě hned tahala ke vchodu do obchodního centra. Bylo zajímavé že nikde nikdo nebyl, žádní lidé. Nějak jsem to neřešila a šla za Alice. Zastavili jsme až před obchodem, který měl překrásnou výlohu. Jen co jsem vstoupila dovnitř, tak jsem nemohla věřit vlastním očím. Všude byli překrásné svatební šaty, lépe řečeno šaty jako pro princeznu. Byli zde dvě prodavačky a ty hned Alice pozdravili „ Dobrý den, slečno Cullenová „ .

Takže tady Alice už musela být a něco vybrat. Ani mě nenechala pořádně se rozhlédnout a už mě tahala ke kabince. Sama se posadila do křesílka před kabinkou a mě prodavačka podala první vak s šaty. Byli to jednoduché šaty se širokou sukní, ve smetanové barvě. Vypadali hezky, ale moc jsem si jimi nebyla jistá. Oblékla jsem se je a jen co jsem vyšla tak Alice zavrtěla hlavou a posílala mě zpátky do kabinky. A hned mi podali další šaty. Takhle to pokračovalo další hodinu. A pak konečně donesli jejich poslední šaty, prý byli z nové kolekce. Když jsem otevřela vak ve kterém byli, tak jsem nemohla věřit vlastním očím. Ty šaty byli úžasné, úplně kouzelné.

Byli v bílé barvě se stříbrnou výšivkou. Prostě šaty jako pro nějakou šlechtičnu. Bylo to poprvé co jsem si nějaké šaty hrozně ráda oblékla. Pomalu jsem v nich vyšla z kabinky a Alice se na mě krásně usmála. Takže se i jí líbila. Konečně jsem vybrala ty správně šaty. Ještě zbývá vybrat nějaký hezký závoj k nim. Alice si mezitím začala vybírat šaty pro družičky. Moje družičky budou Alice a Rose. Esmé mi nejspíš půjde za svědka. Takže i ji ještě musí vybrat šaty. Alice na sobě měla zrovna takové hezké šaty, které byli metalicky šedé. Chvíli se prohlížela v zrcadle a pak si oblékla jiné. Byli světle zelené s růžovou stuhou. Já jsem ještě pořád stála u závojů. Když v tom někdo vešel a promluvil:

„ Myslím si že ti víc slušeli ty šedé šaty Alice „ Alice se otočila a div ji nevypadli oči z důlků. Tak jsem se obrátila za zdrojem toho hlasu a nemohla jsem také uvěřit. Ta osoba mi připadala tak povědomá. Stála tam mladá dívka, které mohla být možná tak jako mě. Byla nádherná a určitě byla upír. Do půli zad se ji vlnili krásné bronzové vlasy, které jsem již odněkud znala. Její postava byla štíhlá a vysoká. Byla oblečená vkusně a moderně, prostě in. Když jsem se zaměřila na obličej, tak jsem si všimla jejích očí. Byli karamelově zlaté, takže je vegetarián. Drobný nosík a plné rty. Plné rty které se usmívali, a měli takový ten pokřivený úsměv. To snad není možný….

Vždyt je tolik podobná mému Edwardovi. Nejspíš jsem musela vypadat hodně legračně, jak jsem si ji prohlížela. Alice k ní mezitím došla a obejmula ji. Pak se jejich pohledy obrátili ke mně, a já jsem pořád nemohla uvěřit vlastním očím. Přešli ke mně a Alice se dala do vysvětlování : „ Víš Bello, tohle je Elizabeth. A je to Edwardova mladší sestra. „

Jen co to Alice dořekla tak už mě Elizabeth drtila ve svém objetí. Byla štastná že mě konečně může vidět. Hned se s mnou začala bavit, a Alice mezitím šla vybrat šaty ostatním.

„ Jsem tak ráda, že tě konečně můžu potkat Bells. Alice mi o tobě hodně vyprávěla do telefonu. Nejspíš jsi překvapená že jsem se nebavila s Edwardem, ale trochu jsme se nepohodli. Ale to necháme až na potom, je to dlouhé vyprávění a Ed bude chtít k tomu přidat taky svůj komentář, jako vždy. Vydrž chvilku, já zajdu pomoct Alice s výběrem, abychom byli dřív doma. „

Ladně došla k Alice a začala ji pomáhat. Z toho co jsme pochytila tak je radši když se jí říká El než celým jménem. Já jsem tam seděla a čekala na ně. Po půl hodce byli konečně s výběrem hotový a měli jsme jet domu. Když jsme byli na parkovišti tak jsem si uvědomila, jak s námi pojede El, jelikož jsme přijeli s Aliciným Porchem. Ale El se od nás hned odtrhla a mířila si to ke krásnému Antonovi Martinovi, hold se rychlá jízda u upírů nezapře. Vyjeli jsme a jela hned za námi. Cesta nám trvala zase jenom půl hodky a jen co jsme zaparkovali před domem, tak už u auta stál Edward a vytahoval mě z něj. Jen co mě vytáhl, tak mě obejmul a dlouze políbil. Chtěli jsme pokračovat ale vyrušilo nás „ Ehm, ehm… „

Myslela jsem si že to byl Emmett, ale byla to El. Edward se na ni podíval a vypadal že je v šoku. Jen stál a díval se. El přešla k němu a řekla „ Ano, jsem to já bratříčku. „

Hned se obejmuli a vypadali štastně. Radši ani nechci vědět jak dlouho se neviděli. Edward se vrátil ke mně, přitáhl si mě k sobě a obejmul mě v pase. Pomalu jsme šli k dveřím mezitím El říkala: „ Musím uznat že jsi si vybral úžasnou snoubenku. Bella je velmi příjemná a krásná dívka. Takové se jen tak nevidím. A pak kdo před lety říkal že se nebude ženit, co Edo… „

Edward mírně zavrčel, ale pořád se usmíval. Zrovna jsme přišli do obýváku kde všichni na nás čekali, ostatní ji nejspíš neznali, pouze Alice. Edward se ujal představování a pak jsme se všichni usadili v obýváku. Byli jsme zvědavý na příběh El, a šlo vidět i na Edwardovi že ho zajímá co se za těch pár let u jeho sestry změnilo. Edward si sedl do křesla a když jsem se chtěla posadit vedle něj na pohovku, tak nesouhlasně jemně zavrčel a přitáhl si mě k sobě na klín. Všichni jsme si posedali a zaposlouchali jsme se:

„ Edwardovu minulost určitě všichni znáte,takže vám to celé nemusím říkat. Narodila jsem se roku 1900, a jsem o rok starší od Edwarda. V roce kdy vypukla epidemie španělské chřipky jsem zrovna studovala v Kanadě a bydlela jsem na internátu. Hned co jsem se to dozvěděla, tak jsem se vydali na cestu zpátky do Chicaga. Ale bylo již pozdě, rodiče umřeli a podle záznamů i Edward. Zdědila jsem všechen majetek, ale chtěla jsem se vrátit zpátky do Kanady. A právě ta cesta zpět se mi stala osudnou. Jela jsem vlakem, a mezi ostatními byl upír. Vyhlédl si mě a v noci se pomalu vplížil do mého kupé. Já jsem spala, ale probudil mě až chlad který jsem cítila. On na nic neváhal a zakousl se mi do krku. Málem jsem již byla mrtvá, když se otevřeli dveře. On radši rychle otekl a u mě začala přeměna. Trvala tři dlouhé dny, a když skončila tak jsme se probudila na Aljašce. Konkrétně v Denali. Měla jsem velké štěstí, kromě toho upíra s námi cestoval ještě Eleazar a Carmen. Když si všimli že někam zmizel, tak se ho vydali hledat. Našli ho u mě a vyrušili ho při jídle. Když si viděli že u mě začala přeměna, tak se rozhodli mě vzít mezi sebe do rodiny. A tak jsem začali žít v Denali. Jednou jsem se vydala na cestu do Chicaga, chtěla jsem navštívit hrob své rodiny. Koupila jsem velkou kytici rudých růží, byli to matčiny oblíbené květiny. Chvíli mi to trvalo než jsem našla hřbitov a poté jejich hroby. Byli to obyčejné náhrobní kameny, na kterých byli vyryta jejich data. Musela jsem tam prosedět skoro celou noc, jenom jsem seděla a potichu s nimi rozmlouvala. Někdy kolem třetí hodiny ráno jsem měla pocit, jako kdyby mě někdo začal sledovat. A tak jsem se těsně před východem slunce zvedla a šla jsem z hřbitova pryč. Pocit že mě někdo sleduje mě pořád nepřešel, a jeho pach to potvrdil. Byl to upír…

Šla jsem po hlavní ulici, a tak jsem se rozhodla že zajdu do jedné temné a malé uličky, chtěla jsem vědět co po mě chce. Zašla jsem tam a čekala. Nejdřív jsem viděla v té tmě pouze rysy postavy, postavy která byla v černém plášti a pořád se ke mně přibližovala. Ze svých úst jsem vydala malé zavrčení, ta postava se zastavila. Všude bylo ticho, pouliční lampa která byla v ulici jenom problikávala, takže nic nešlo vidět. Jen co se lampa skoro zázrakem rozsvítila, tak jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Myslela jsem si že se mi to zdá, nebo že je to nějaká iluze, že mě někdo chce umučit. Viděla jsem postavu oblečenou v černém kabátě. Měl bronzové vlasy, které byli rozcuchané do všech stran. Měl skloněnou hlavu, ale přesto jsem viděla že má rudé oči. Ta postava… Ten upír co mě sledoval, byl můj ztracený bratr. Bratr u kterého jsem si myslela že zemřel stejně jako naši rodiče. Můj Edward, který zbožňoval když mě mohl poučovat. Tak právě on zde stál a taky se na mě chvíli nevěřícně díval, ale potom jako kdyby se vzpamatoval a zase sklonil hlavu. Já už jsem nevydržela to napětí mezi námi, a tak jsem mu skočila do náruče. Byla jsem štěstím bez sebe, našla jsem svého bratra, už konečně nebudu sama. Ale to jsem se docela mýlila…

Tu noc jsme se s Edwardem trochu pohádali a on odešel. Myslela jsem že ho hned zase najdu, ale jako by se zem po něm slehla. Prohledala jsem celé město, ale nic. A tak jsem se rozhodla že už se do Denali nevrátím, budu ho hledat. Tak právě takhle jsem začala svoji cestu po světě. Skoro 30 let jsem tě hledala, a pořád nic. Tak jsem se usadila v Evropě. Začala jsem studovat a žít život „ upíra studenta „ . Bydlela jsem v Anglii, Francii a v plno dalších velkoměstech Evropy…

Je tomu zrovna rok, co jsem se odstěhovala z Anglii. Teprve po tolika letech jsem se rozhodla vrátit zpět do své rodné země. Zpět do Chicaga, to byl můj původní plán. Ještě předtím jsem si ale zajela do Denali, navštívit svoji původní rodinu. Byla jsem tam zhruba týden, a jedna osoba se mi zdála velmi divná. Byla to Tanya, celou dobu myslela na nějakou dívku. Lépe řečeno myslela na tebe Bello, a hrozně ti záviděla. Až pak jsem pochopila proč, v jejích myšlenkách jsem viděla vaši rodinu a v poslední řadě tebe Edwarde. Jen co jsem se to dozvěděla tak jsem zašla za Eleazarem a zeptala jsem se ho kde vás mám hledat. Vyjela jsem směrem do Forks, ale po cestě jsem se ještě zastavila v Olympii. Chtěla jsem pro vás něco koupit, ale jen co jsem vystoupila tak jsem ucítila pach upíra. Šla jsem za tím pachem a uviděla jsem ve svatebním studiu Alice a Bells. A jak to bylo dál, to už asi víte… „

Ten příběh byl úžasný, jenom by mě zajímalo proč se tenkrát spolu Edward s El pohádali. Brzo se ho na to zeptám, jen tak mu to neprojde.

Z pohledu El:

Byl to již týden, týden co jsem bydlela s Cullenovými. S Edwardem jsme si vynahrazovali ztracené roky, byli jsme opět ta štastná rodina. Konečně jsem měla zpátky svého ztraceného brášku. Pomáhala jsem Alice plánovat svatbu, zrovna dneska jsme měli zkoušet velikosti obleků. Před chvílí je přivezli, celkem jich bylo 5, vůbec jsem nechápala pro koho je ten pátý. Alici my potom vysvětlila že dneska má také přijít Bellin svědek Jacob, taky na zkoušku. Je to její dost dobrý kamarád, tedy až na to že je to vlkodlak. Trochu mi prý bude smrdět, ale dá se to přežít. Ve mně se opět probudila moje zvědavost, a už jsem ho chtěla vidět…

Kolem dvanáctý se Esmé kvůli němu dala do vaření a všechno se v obýváku připravovalo pro zkoušku. Bella aby kluky neviděla jak budou vypadat, tak pro dnešek zůstala doma s Charliem. Já jsem byla ve svém pokoji zatímco Alice s Rose dole upravovali Emmetta s Jasperem. Edward si mezitím odjel na lov. Zrovna jsem si četla knihu když dole bouchli dveře, podle tlukoucího srdce jsem poznala že přišel Jacob. Nechtěla jsem tam hned přiběhnout, až když mě ze zdola zavolal Jasper. Nevěděla jsem co chce, a tak jsem se musela zvednout a jít dolu. Pomalu jsem šla ze schodů a jen co jsem dolu přišla, tak jsem jako by zkameněla. Musela jsem se rukou přidržet zábradlí, jinak by se mi podlomili kolena. Na malém stupínku stál Jacob, nejspíš to byl on. Byl vysoký, opálený, svalnatá postava a na krátko ostříhané vlasy. Když jsem se mu zahleděla do jeho tmavých očí, tak jsem si myslela že nic jiného pro mě ted neexistuje než on. Dívali jsme se navzájem do očí, a dívala bych se ještě mnohem déle kdyby nás nevyrušilo hlasité „ ehm, ehm „ .

Odtrhla jsem své oči od něho, a čekala co se bude dít. Jasper se vrátil do obýváku již normálně oblečený a když viděl že jsem již tady tak se mě zeptal: „ El nechtěla by jsi si ted zahrát šachy? Jsem už konečně se zkouškou hotový a tak mám volno. No a Emmett někam zmizel s Rose. Tak co, jdeme na to? „

Jenom jsem odkývla a šla jsem si sednout. Jazz mezitím nachystal figurky a začali jsme hrát. Celou dobu co jsme hráli, tak já jsem pozorovala Jacoba, byl úžasný. Myslela jsem že omdlím když si zrovna sundával košili a vyměnoval si ji za jinou. Z mého pozorování mě vyrušil až Jasper, který se začal potichu smát. Tak on se mi bude smát za moje pocity? Tak to teda ne, začala jsem po něm házet figurkami. Nakonec se obyčejná šachová hra změnila na neobyčejnou šachovou válku. Když jsme se konečně uklidnili, tak mi Jazz potichu pošeptal „ Ohledně těch pocitů, nejsi sama kdo má takové pocity. On je má stejné. Zkus si něco zjistit o Otisku u vlkodlaků, třeba ti to pomůže. „

Byla jsem Jazzovi vděčná, a tak jsem vyběhla schody a zabouchla dveře do svého pokoje. Skoro dvě hodiny jsem hledala to co jsem potřebovala. Když jsem si to všechno přečetla, tak toho bylo trochu na mě víc. Musím se jít projít. Vyskočila jsem z okna a rozběhla jsem se svou upíří rychlostí. Vůbec jsem nevěděla kam běžím, až jsem se zastavila na nějakém útesu. Byl odsud krásný výhled na pláž a na moře, k tomu ještě zrovna zapadalo slunce. Usadila jsem se a začala jsem přemýšlet nad tím co jsem se dozvěděla. Prostě o všem co se mi za dnešek přihodilo. A pak jsem za sebou uslyšela nějaké kroky a křupnutí větve. Automaticky jsem se otočila již v obraném postoji, ale když jsem viděla kdo za mnou stojí, tak jsem se narovnala a byla jsem to zase já. Jen tak tam stál a díval se na mě. Byl tam můj Jacob, teda vlastně co to plácám, on není můj. A pak přišel ke mně a obejmul mě. Vůbec jsem to nečekala, ale také jsem po pořádně objala a vnímala jsem jeho přítomnost. Odtáhl se ode mě a začal ke mně mluvit: „ Víš ani bych tady neměl být. Ale prostě nemohl jsem to vydržet. Nemohl jsem vydržet tě zase vidět. Když jsem tě poprvé uviděl na tom schodišti, tak jsem si uvědomil že nic není důležitějšího než ty. Nevím jestli si někdy slyšela o otisku, ale dneska jsem se otiskl. A ty jsi moje druhá půlka, moje druhé já…. „

Chvíli čekal a aniž bych si to uvědomila, tak jsem k němu přistoupila a políbila jsem ho. Náš první polibek při západu slunce…

Takhle to pokračovalo celý týden co se připravovala svatba. Byli jsme něco jako tajní milenci, nikdo o nás nevěděl, tedy kromě Jaspera. Až jednoho večera, přesně den před svatbou jsme se rozhodli že jim to oznámíme. Musíme jim to říct, již se to nedalo víc tajit. Chtěla jsem s ním být nejenom v utajení, ale i na veřejnosti.

Zrovna jsme měli dámskou rozlučku, kde jsme byli já, Bells, Esmé, Rose a Alice. A tak jsem se rozhodla udělat první krok, všem jsem jim to pomalu řekla. Ze začátku vypadali docela zaskočeně, ale pak se usmáli a začali mi gratulovat. Takže první plán jsme měli za sebou, ale nejvíc se bojím zítřka a reakce Edwarda.

Druhý den bylo vše připraveno a svatba mohla začít. Všechno proběhlo v pořádku a my jsme s Jakem celou dobu viseli očima na sobě. Zrovna se stmívalo a my jsme již seděli na zahradě, když jsme se rozhodla udělat to čeho jsem se bála. Jako svědci jsme s Jakem seděli vedle sebe a pod stolem jsme se drželi za ruce. Pomalu jsem si stoupla a začala jsem:

„ Víte dneska je výjimečný den. Den kdy konečně můj bratr našel svoji spřízněnou duši a dnes jsou již svoji, patří si navzájem. Chtěla bych toho dnes využít a oznámit vám novinu. Již řadu let jsem byla sama a během těchto pár dnů jsem našla nejen svého bratra a úžasnou rodinu, ale i svou lásku. Lásku mého života. Nikdy bych to nečekala že se zamiluji zrovna do něj, ale stalo se a nehodlám se toho vzdát. Ráda bych vám představila svého přítele, mého Jacoba. „

Jacob vstal, obejmul mě a dlouze políbil. Všichni byli udivení ale nejvíce asi Edward. Nejdřív vypadal trochu naštvaně, ale když ho Bella trochu uklidnila, tak se taky usmíval. Pak nastalo ticho a Jacob toho využil. Stoupnul si přede mě a začal:

„ Přesně si vyjádřila nás dva. Jsi pro mě mou druhou polovičkou a sice tě znám pouze týden, ale miluji tě. Miluji tě a proto ti chci něco říct. Elizabeth Katherine Masenová, miluji tě a proto tě žádám staneš se moji ženou, a tím mě uděláš tím nejšťastnějším na světě? „ Jen co to dořekl, tak poklekl a vytáhl černou sametovou krabičku, otevřel ji a v ní byl nádherná prsten. Zlatá obroučka a na něm nasazený krásný tmavě zelený smaragd. Nechtěla jsem ho nechat hodně dlouho čekat a tak jsem vyslovila svoje „ ANO. Vezmu si tě. „

Navlékl mi prsten a pak přišli gratulace. Tohle bylo dokonalé zakončení dnešního dne. Krátce po desáté večer Edward s Bells odjeli na svatební cestu. Jen co jsem všechno uklidili, což nám trvalo až do rána. Tak se Alice dala do plánování nové svatby. Tentokrát mé a Jakobovi….

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená sestra - Rozbřesk: