Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Aro, Marcus, Caius a jejich názorná ukázka života na hradě

25.07.2011 (16:00) • Simiik • FanFiction parodie • komentováno 43× • zobrazeno 6545×

Pohled Ara

Dnes je den D, těším se na něj jako na sex. Mohl bych ukecat Sulpicii na víc dnů, než je jedenkrát v měsíci. Cítím se frustrovaný. Povzdechl jsem si a vešel do pracovny. Hodil jsem tunu papírů, které jsem měl v ruce, na stůl a usadil se. Položil jsem nohy na stůl a rozhlédl se po místnosti. Zasekl jsem se u akvária. Zlatovláska! Kde je má rybička?! Chtěl jsem rozzuřeně vyskočit z křesla. Ale! Nohy se mi na stole zamotaly a já si poprvé všimnul, že mám podlahu z parketů. Kdy proběhla přestavba podlahy v mé pracovně? No, to odsunu stranou. Teď jdu zachránit svou Zlatovlásku. Jediný upír, který si myslí, že má rybka je živá, je Marcus! Urychleně jsem se vyhrabal ze země a petal za ním. Gardisti se mi smáli, když kolem mě procházeli. Tak sorry, že nejsem perfektní stopař jako Demetri a musím čuchat jak nějaký čokl!

Rozrazil jsem dveře jeho pokoje a zařval jeho jméno. Nic! Vpálil jsem do koupelny. To, co jsem spatřil, mi srazilo krev v oběhu.

„Co to provádíš?“ křičel jsem na Marca, který se plácal ve vaně se Zlatovláskou.

„Co by? Zlatovláska se chtěla okoupat a pak ji pustím do moře. Vážně, Aro, jak můžeš nebohou rybičku nutit žít v akváriu!“ obořil se na mě.

„Protože je gumová!!!“ zaječel jsem.

„To tvrdíš ty!“ Vylezl z vany. Vytáhl jsem Zlatovlásku.

„Dnes ne! Dnes se nebudu rozčilovat. Schovej toho svého Bajaju, je stejně živý jako má rybka.“

Vyšel jsem z jeho pokoje, zastavil se v pracovně, abych ji strčil do akvárka a vzal vše potřebné s sebou do sálu. Zde jsem se usadil a Felixovi řekl, ať pustí tu moji písničku (Eye of tiger). Všichni ví, co to znamená. Dnes se vyhlašuje zaměstnanec měsíce. Nedočkavě jsem se zavrtěl na trůně. Během chvilky se všichni shromáždili v sále. Naznačil jsem Felixovi, ať vypne song, a stoupl jsem si.

„Všichni víte, co bude následovat. Jako každý měsíc se tu sejdeme a já slavnostně vyhlásím zaměstnance měsíce.“ Každý tleskal, já nejvíc. Usadil jsem se na trůně a zaklepal pobaveně prsty o opěradlo. Najednou jsem ztuhnul. Něco je špatně, je moc klidno tady v tomto prostoru. Jakto, že za sebou neslyším smích Caia? Otočil jsem se na levou stranu. No jasně, není tam. Smažka jedna! I na druhé straně bylo podezřelé ticho, otočil jsem se. Hippisák byl taky nezvěstný. Že by mi opět ukradnul Zlatovlásku? Hajzl! Vypařil jsem se ze sálu jak pára nad hrncem. Mašíroval jsem si to do jeho pokoje, tam nebyl. Šel jsem tedy po stopách smradu. Došel jsem ke dveřím skladu. Rozrazil jsem je.

„Marcu?!“ houkl jsem naštvaně a zděšeně zároveň.

„No co? Někdo třídit musí. Jo, vysávat turisty, to se vám všem líbí, ale ekologie je pro vás španělská vesnice!“ ječel a házel plasty do žlutých pytlů.

„A prázdné krevní konzervy! To je taky plast! Vážně, Aro, uvědom si, co ti říkám na každé radě, co máme každých čtrnáct dní.“

„Já vím, já vím. Ale musíme vypadat hrozivě, strašidelně. Proto ti říkám po tři sta padesáté šesté, žádné kontejnery ani koše na třídění odpadů nebudou na chodbách tohoto hradu! Musí ti stačit pytle a popeláři. Víš, jak smrděli, když jsem je přeměňoval? A to vše jen kvůli tobě!“

„Fajn. Zkusím to jindy. Co tu vlastně chceš?“ ptal se.

„Zaměstnanec měsíce,“ odpověděl jsem prostě.

„To už je dneska? Promiň, hned jdu s tebou.“

„Jo, jdeš se mnou pro Caia!“

„On tam taky není? Není nemocný? Poslední dobou má malé oči, mele z cesty a když nemluví, tak slintá nebo se dusí smíchy.“

Sledoval jsem Marca a čekal, kdy se zasměje. Nic. Myslel to vážně. Přistoupil jsem k němu, dlaně položil na jeho ramena a velice smutným hlasem mu oznámil: „Ano, je to tak. Chtěli jsme to tajit, ale všiml si toho každý. Trpí záhadnou a těžko léčitelnou chorobou zvanou Greenus Marihuanoix,“ povzdechl jsem si nešťastně a očkem sledoval Marca, zda mi to sežere.

„Aro! Zachraň ho! Musíme ho zachránit!!!“ vřískal vyděšeně.

Chápu, Caius hulí, proto občas valí hovna. Ale co Marcus? Z čeho má poškozený mozek on?

„Neboj se, udělám vše pro jeho záchranu. Přinejhorším mu černá velice pasuje.“

„Jdeme pro chudáčka našeho,“ bědoval a vyšel ze skladu. Klid, Aro, chce to klid.

Už z dálky se po chodbě rozléhala hudba z Caiova pokoje. Chápu Athenodoru, že s ním nesdílí ložnici. Kdo by žil s chlapem, který poslouchá Whitney Houston – I wanna dance with somebody? Možná námořníci, ti by si vzali do kajuty hned našeho blonďáčka roztomilého. Bál jsem se otevřít dveře jeho pokoje. Dnes mám překvapení už plné zuby. No, Caius se opět vyznamenal. Zahulené víc, než v kuřáckém doupěti. Skákal uprostřed pokoje, vlasy v culíku, triko s flitry, křiklavě žluté kalhoty a tančil na melodii té písně a s mikrofonem v ruce zpíval. Jo, kdyby zpíval aspoň text té písničky, ale zpíval jinou.

Stoupl jsem si před něj a zpražil ho pohledem. Vysmál se mi do ksichtu a zpíval dál. Musím myslet! Zapnout mozek! Jak toho hňupa zhuleného přinutím reagovat na svět? Jane, jasně, Jane mi pomůže, vždy dělá to svoje „au“ a nás to probere.

„Jane!“ zaječel jsem přes celý hrad.

„Co ječíš, brácha?“ zeptal se mě Caius a přitom se pohupoval ze strany na stranu.

„No ty mě vnímáš! To je bomba, kreténe, co je dnes za den?“

„Dnešek.“

„Ale, co je za den!“

„Jsem snad kalendář?“

„Divím se, že vůbec víš, co to kalendář je!“ štěknul jsem podrážděně. Marcus sledoval Caia vyděšeným pohledem.

„Aro, zachraň ho! On umírá, vidíš, jak je bledý!“ jančil Marcus.

„Už se jdu léčit,“ zamumlal Caius, vytáhnul pytlíček s trávou a sklo.

„Na to rovnou zapomeň!“ vyškubl jsem mu to z ruky a zadupal to do země.

„Já se na to všecko můžu vysrat! Víte, jak je těžké tuto anketu pořádat? Ne, samozřejmě že ne. Ty si tam hraješ na Johna Lennona a hnutí hippies. Ty zas hulíš, děláš koniny a vůbec nepoužíváš mozek! Jak jste mohli přežít tři tisíce let? Celé dny se seru s tím pitomým Excelem a vy? Vám je to úplně šumák! Dnes je zaměstnanec měsíce, takže padejte oba do sálu. Hoďte ty své zadky na trůny a drže zobák!!!“ ječel jsem. Oba na mě vyvalili oči a zdrhali do sálu.

Stoupl jsem si před všechny a spustil: „Jelikož mě ti dva nasrali, opět, urychlím to. Zaměstnancem měsíce se stává Ernesto, náš údržbář. Ten jediný mi neleze krkem, jako vy všichni ostatní. Děkuji, nashle!“

Upír se s tím piplá, tabulky sem, tabulky tam a oni to nedokážou ocenit. A to mě příští měsíc čeká role porotce v soutěži Miss mokré tričko. Už aby si Jane šetřila na silikony, jinak je v háji!

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Aro, Marcus, Caius a jejich názorná ukázka života na hradě: