Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Aro, Marcus, Caius - i oni slaví Halloween

27.02.2012 (18:00) • Simiik • FanFiction parodie • komentováno 35× • zobrazeno 5270×

Pohled Ara

S lucerničkou v ruce, na které byla obrovská samolepka taťky Šmouly, jsem se plížil sklepením k pojistkám.

„Mucheche,“ zasmál jsem se ďábelsky a jedním tahem je vypnul. Upíří rychlostí jsem se přesunul do sálu, kolem trůnů byly rozmístěné dýně všech velikostí a tvarů, které jsem osobně se Sulpicií vydloubával. Vypadaly záhadně, skoro až strašidelně, když v nich plápolaly svíčky, jo, navodilo to tu pravou atmosféru. Všichni už byli nashromážděni v sále a očekávali mě.

„Sednout!“ houkl jsem na ně. Poslechli mě a lapli si na zem. Vyštrachal jsem baterku z kapsy u kalhot a posvítil si jí do tváře.

„Vítám vás na našem dalším zasedání, tentokrát se týká Halloweenu. Od té doby, co se vymysleli počítače a PowerPoint, víte, že dělám prezentace, při kterých vyprávím strašidelné historky, ale jelikož náš milovaný vládce, Caius, opět surfoval na počítači, jako pravý blonďák, musíme se uskromnit a přežít to tentokrát bez prezentací a internetu,“ odmlčel jsem se a sebral Caiovi jeho rasta čepku. „Hej, co děláš?“ zamručel podrážděně.

„Součást trestu! Si jako myslíš, že budu stále financovat všechny tvé hlouposti, co děláš? Ti říkám, ještě jednou a půjdeš na odvykačku! Tráva - netráva!“ Vrátil jsem se na své původní místo a nasadil jsem záhadnou tvář.

„Takže jsem se rozhodl udělat postaru. Vyberou se tři z nás, kteří budou vyprávět strašidelné příběhy, teda jeden už je vybraný. Jsem to já! Jsem váš vládce, musím mít ve všem prsty, takže si vyberete jen dva. Předtím, než se do toho pustíme, ale vyšleme dvojčata koledovat. Jane, Alecu!“ zavolal jsem je k sobě. Velice neochotně se ke mně přišourali. Alec se oblékl do kostýmu Pocahontas a Jane si hrála na Shreka.

„Zelená ti sluší,“ zalichotil jsem jí.

„Běž na oční,“ zavrčela podrážděně.

„Náhodou, Jane, zelená je úplně super barva,“ ozval se Caius.

„Ty mlč! Co se to tam zatřpytilo, to je sklo? Dej to sem!“ křikl jsem na něj a přiskočil k němu.

„Nedám.“

„Dej to sem.“

„Nedám!“

„Hajzle!“

„Hysterko!“ zaječel mi přímo do tváře.

„Hoši, vychladněte, já jsem v obleku Shreka a jdu v něm před lidi,“ upozornila nás Jane. Všichni si ji přeměřili a měli co dělat, aby se jí nesmáli.

„Přesně, Jane, jdeš s ním před lidi, ale ne kdejaké! Půjdete jen do nemocnic! Ne, že se budete flákat u rodinných domů a sbírat tam sladkosti, stejně jsou vám k ničemu. Kdo donese víc krevních konzerv, tomu dovolím celou minutu sedět na mém trůnu!“ Nadšeně jsem se na oba dva usmíval. Oni mé nadšení sice nesdíleli, ale vypadli z hradu a šli koledovat. Vypl jsem baterku a odebral se do hloučku.

„Už jste si vybrali, kdo bude vyprávět?“ zeptal jsem se jich. Demetri máchal rukou ve vzduchu, jak zběsilý.

„Copak, synu?“ optal se ho Marcus. Všichni jsme zaměřili na něj svou pozornost, dokonce i Demetri se přestal hlásit.

„Marcu, mohl by sis, prosím, přestat hrát na Samaru a učesat se?“ zamručel jsem.

„Hlavně, že ty si na Vinnetoua hrát můžeš, co?“ sykl podrážděně.

„Neštvi mě, nebo tě pošlu do věčných lovišť!“ pohrozil jsem mu a ještě mu párkrát zablikal baterkou do očí.

„Hele, disco!“ zvolal nadšeně Caius. Chytil jsem ho za loket, protože se už zvedal a chtěl jít pařit.

„Sedni!“ rozkázal jsem mu, okamžitě lapl na prdel.

„Hej, Aro, chci vyprávět jako první!“ houkl na mě Demetri, který se opět hlásil.

„Jak je libo.“

Všichni se nadšením zavrtěli, byli rádi, že budu držet na chvíli hubu, jak to vím? Znám je a taky čtu jejich myšlenky. Demetri si odkašlal a začal.

„V dobách, kdy ještě nebyl Facebook, Icq a Skype, žila jedna mladá a krásná dívka, která se jmenovala Beyaz. Všichni muži se jí klaněli, nosili jí drahé dárky a žádali ji, aby se stala jejich ženou, ale ona je všechny odmítala. Až jednou, přišel k ní zlý, ošklivý čaroděj, pro ty, kdo nemají bujnou fantazii, mrkněte se na Ara, velice odpovídá skutečnosti. Tak přišel k ní a sliboval jí hory doly, jen aby si ho vzala. Mrkněte na Ara všichni teď! Vzali byste si ho?“ vyptával se Demetri.

„Neee!“ řekli všichni sborově, kromě Sulpicie a mě.

„Takže určitě vám došlo, že ho spanilá dívka odmítla,“ pokračoval dál Demetri. „Čaroděj se urazil, byl stejná citlivka jako Aro, a proklel naši děvuchu. Nikdy nedojde pokoje, navždy bude bloudit mezi životem a smrtí. Tak zněla kletba našeho zlomyslného, akném posetého, čaroděje. Co osud nechtěl, naše dívka nedlouho poté umřela. Znáte to, mor a takové ty věci ve středověku, být člověkem je fakt děs. Dřív to byl mor, hladomor, cholera, teď je to AIDS, ptačí chřipka, nebo dokonce prasečí chřipka.“

„Zkrať to,“ dloubl do něj Felix.

„No tak umřela a stal se z ní duch. Jelikož umřela neprovdaná, pohřbili ji v bílém, dokonce měla i závoj. Takže v čem ji pohřbili, v tom taky zůstala, jako duch. Beyaz nenapadlo nic jiného, než chodit po hradech a strašit, velice ráda strašila lidi, hlavně důchodce. No, a jednou jsem už jako upír projížděl hradem, kde zrovna strašila. Myslel jsem si, že je člověk, taky jsem měl v sobě dost vína…“

„To má být strašidelný?“ skočil jsem mu do řeči.

„Celé pointa spočívá v tom, že Demetri se krátkodobě zabouchl do ducha jedné princezny, kterou všichni známe jako Bílou paní. Pak se to dozvěděla Jane a šla si to s ní vyřídit. Bílá paní se nechtěla Demetriho vzdát, létala po hradbách hradu a naháněla Demetriho, ji zas naháněla Jane, a šlo vždycky poznat, kdy udeřila na Bílou paní svým darem, kdykoliv to udělala, paní klesla o půl metru dolů. Jak sinusoida, nahoru a dolů, nahoru a dolů,“ dovyprávěl to Felix za Demetriho.

„A to má být děsivý? To, že si nedokážeš vybrat normální ženskou, jsme si všimli už dávno. Náhodou já se zas setkal s Jokerem!“ zvolal Caius.

„Opravdu?“ vyhrkl ze sebe nevěřícně Santiago.

„Jo, jo, bylo to loni. Ukradl jsem Arovi matroš, který mi zabavil, a řádně jsem ho vyhulil. Nenapadlo mě nic jiného, než odcestovat do Ameriky, Las Vegas, Hollywood. Řekl jsem si, že by to mohla být prča. Tak tam kráčím po chodníku slávy, najednou se ale objevím někde jinde! Všude byla tma, jen stůl svítil, byl bílý a u něj seděla postava. Kolem ní byly karty a volala mě. Řekl jsem si, že už stejně jsem mrtvý, tak jsem šel. Usadil jsem se ke stolu a zkoumal tu osobu. Zřejmě byla fixnutá na matku, neustále žvatlala mamamamá…“

„A nechtěla náhodou hrát poker?“ vyzvídal jsem.

„Jo, chtěla,“ přiznal Caius.

„Byla ta osoba blonďatá?“ vyptával jsem se dál.

„Jo, byla, jak to víš?“

„To nebyl Joker, ale Gaga!“

„Kdo? Joker to byl! Karty, zmalovanej ksicht! Ti říkám, že to byl Joker z Batmana!“

„Byl jsi v Hollywoodu, zpívala Poker face a tobě se zdálo, že ti říká, ať jdeš hrát poker, byla zlíčená, jasně, byla to Gaga!“ vedl jsem si furt své.

„Nebyla!“

„Ale byla!“

Už se nadechoval, že mi bude dál odporovat, ale vtom mi zazvonil mobil.

„Ano?“ zvedl jsem to.

„Zdááár, šéfe, je tam i Marcus?“ Zdá se mi to nebo je Alec opilý?

„Ano, je tu, proč?“

„Mohl bys to zapnout na odposlech?“ zeptal se.

„Jasně, ale proč?“ udělal jsem, co po mně chtěl.

„Mno, to uslyšíš. Jane, tady to máš,“ řekl a slyšel jsem, jak jí podává mobil.

„Hello, daddy, hello, mom, I´m your cherry bomb!“ zaječela do telefonu Jane.

„Kde jste?!“ zavrčel jsem vytočeně.

„U fontány! Hele, tam je Zlatá rybka!“ zvolala nadšeně Jane, a pak jsem slyšel šplouchnutí vody a oznámení, že toto číslo neexistuje. Schoval jsem mobil do kapsy a vstal jsem ze země.

„Pokračujte ve vyprávění, zvolte si někoho. Já, Caius a Marcus jdeme pro dvojčata. Smradi jedni malí, jsem jim říkal, že vaječné koňaky jsou pro ně tabu!“

„Jak víš, že to byl vaječný koňak?“ položila mi otázku Athenodora.

„Hádám, jsou tu pár stovek let a vždy se sperou, jak ti dobytci, u láhve koňaku, přitom to nemá skoro žádné procento alkoholu, nechci raději tušit, co by s nimi udělaly Stalinovy slzy nebo Bloody Mary.“

…

Na náměstí, přesněji ve fontáně, ve které jsem se přehraboval a čuměl do ní, jsem marně hledal dvojčata. Uvědomil jsem si, že tam možná nebudou, pokud se neumí přeměnit v drobáky.  Napřímil jsem se, ignoroval jsem křupání v kříži a chtěl se o tuhle informaci podělit se svými bratry. Jenže ti spratci se vypařili. Nosem jsem vtáhl vzduchu do sebe a ucítil jsem závan trávy. Caius stál opodál vedle nějakého týpka.

„Hele, máš nějaký matroš?“ vyzvídal od té podivné existence Caius.

„Mám velice kvalitní zboží,“ odpověděl mu a zamával mu před obličejem pidi sáčkem. Cauis vesele poskočil na místě a už se po tom sáčku natahoval, ale borec ucouvl.

„Nejdřív prachy.“

„Fajn, bereš kreditky?“ Caius vytáhl růžovou peněženku s logem Hello Kitty a otevřel ji.

„Jsem snad pokladní v Tescu?“ řekl dopáleně dealer.

„Co já vím? Co je to Tesco?“ vyptával se zmateně Caius.

„Kde žiješ? V pravěku?“

„Tam už dlouho ne, ser na to, stejně si nepamatuju pin.“ Otočil se k tomu člověku zády a šel ke mně.

„Hej, Aro, byly to čtyři jedničky nebo nuly?“ Zastavil se sotva půl metru ode mě a s nadějí v těch zhulených bulvách, doufal, že to vím.

„U tebe? Zaručeně nuly.“ Smíchy jsem až chrochtal, jeho mínus, luxusně mi nahrál.

„A ty máš určitě jedničky, že?!“ zavrčel podrážděně.

„No, samozřejmě, já jsem totiž jednička ve všem! Proč si myslíš, že je můj trůn jeden centimetr od vašich vepředu? Protože já jsem jednička! Dokonce jsem první i v abecedě!“ zvolal jsem nadšeně, holt, jsem king.

„Athenodora je před tebou.“

Aro, Athenodora… A, b, c, d…

„Můžeš mi říct, odkdy je T před R?“ vysmál jsem se mu do ksichtu.

Zarazil se a taky v duchu vyjmenovával písmenka.

„Hajzle!“ vyjekl po chvíli.

„Analfabete,“ dobíral jsem si ho, hodil po mně ksicht, že jsem si myslel, že má další absťák. Raději jsem svou pozornosti soustředil na Marca, kde je?

Rozhlédl jsem se dokola, dokud můj zrak nezaznamenal jeho přítomnost. Stál u kontejnerů a nadšeně si je prohlížel.

„Ať tě to ani nenapadne!“ varoval jsem ho. Otočil se na mě a nahodil psí pohled, fungovalo by to, kdyby to nebyl Marcus. Fujky!

„Aspoň jeden,“ škemral.

„Ne! Už jsem ti řekl, že žádné kontejnery nebudou hyzdit chodby našeho hradu!“

„Aspoň ten žlutý,“ prosil, jak malé děcko.

„Ne!“

„Modrý?“ zkoušel to opět.

„Ne!“

„Fajn!“ sykl napruženě a došoural se k nám. Ty vole, je mít na vodítku! Nejlépe i s náhubkem.

Zhluboka jsem se nadechl. To chce klid. Čistý list papíru, jsem čistý list papíru, který nemá dementní upírobratry.

„Soustřeďte se, musíme najít blonďatého zlobra a transsexuální Apačku!“ oznámil jsem jim bojovně. Oba se na mě podívali, Caius mě dokonce objal kolem ramen.

„A ty je chceš hledat?“ optal se mě a zvedl jedno obočí. „Mně je bez nich dobře,“ dodal a mrkl na Marca, který souhlasně zakýval.

„Komu bychom se pak smáli?“ To nejde, Aleca a Jane štvu velice rád.

„No, jako vždycky, tobě,“ setřel mě Caius a společně s Marcem si plácli. Začínám pociťovat návaly, samozřejmě vzteku, nejsem ženská, abych trpěl menopauzou!

Popadl jsem ty dva za lokty a táhl je přes náměstí, někdy ta děcka musí být! Během několik minut chůze, kdy nám Marcus zpíval I´m too sexy, se Caius vyvlékl z mého sevření a utíkal k jedné hospůdce.

„Hele, Sherkova hlava!“ zařval, až by ho slyšeli mniši v Tibetu, a zvedl tu hlavu do vzduchu.

„Asi máme stopu,“ zamumlal jsem si spíš pro sebe a společně s Marcem jsme došli ke Caiovi.

„Jak jsi to poznal?“ zeptal se mě Marcus. Zaraženě jsem na něj čuměl, tohle chce opravdu klid.

„U Ara bych zaručeně sázel na ženskou intuici.“ Tentokrát to byl Caius a Marcus, kdo chrochtal smíchy. Nasupeně jsem si je přeměřil a ukazováčkem jsem namířil na Caiův ksicht.

„Hladina mého vztekoměru začíná stoupat, takže mě neštvi, jinak…“

„Jinak co?“

Zmateně jsem zamrkal a snažil se vymyslet nějakou cool hlášku, ale nic, v mém mozku je vzduchoprázdno.

„Časem na něco přijdu,“ ujišťoval jsem spíš sám sebe, než jeho. Vytrhl jsem mu zlobří hlavu z rukou a vpálil jsem do hospůdky.

Ti dva do mě vrazili, jak se ve dveřích prali, kdo vejde jako první. To mě ale v nejmenší nezajímalo. Plácl jsem se do čela a snažil se pochopit, proč já?! Proč já musím mít na starosti stádo těch nejdebilnějších upírů na celém světě?!

Jane, stále v kostýmu Shreka, tancovala na kulečníkovém stole, jen její blonďatá hlava šla vidět. Alec seděl na barové židličce a vrkal s borcem, který čepoval pivo. Tohle mi byl opravdu čert dlužen. V hlavě jsem si vytvořil seznam, koho budu snadněji překecávat, aby šel domů. Nakonec jsem se rozhodl pro Aleca, toho vždy snadněji ovlivním. Přešel jsem k němu a drcl jsem do něj, abych získal jeho pozornost, vypadal, že vaječného koňaku bylo víc, než obvykle.

„Nabaluješ, nabaluješ?“ dobíral jsem si ho, odtrhl oči od výčepního a šibalsky se pousmál.

„Pěkná, co?“ promluvil ke mně a ještě mrkl jedním okem. Pohlédl jsem na výčepního, no, i egyptská vykopávka má víc sex-appealu, než tenhle týpek.

„Je to chlap,“ šeptl jsem Alecovi do ucha. Záporně zakýval hlavou.

„Není, má dlouhé vlasy,“ ohradil se a lokl si piva. Vytrhl jsem mu pivo z rukou a položil ho na pult.

„Jsem snad já ženská?“ zeptal jsem se ho a pohladil jsem si svou dlouhou, bujnou hřívu. „Nebo snad Marcus?“ Ten mě napodobil a pročísl si své vlasy.

Alec na nás čuměl a jen kýval hlavou zprava doleva.

„Teď se opět podívej na tu osobu u pípy.“ Pomalu se otočil tím směrem.

„Aáá! Fůj, já ho… eee.“ Zaksichtil se, jako bych do něj narval tunu špenátu, a vyskočil z barové židličky.

„Gayi,“ dobíral si ho Marcus. Alec na něj zavrčel a dokonce vycenil špičáky. Přešel jsem to a vydal se ke kulečníkovému stolu, teď ta horší polovina z dvojčat.

„Jane, slez z toho stolu!“ zkusil jsem agresivní metodu. Na chvíli se zastavila, zvedla kulečníkovou kouli a hodila ji po mně, mrštně jsem se jí vyhnul, což nemůžu říct o Caiovi.

„Jane!“ zavrčel jsem. „Slez ze stolu, hned!“

„Jinak co?“

„Zkopu tě?“

„Tvou nabídku musím odmítnout.“ Vyplázla na mě jazyk a dál se věnovala prapodivné kreaci, kterou asi nazývala tancem. Mně to tak nepřišlo, zelené, obtloustlé tělo Shreka s hlavou mrňavé upírky? To už je samo o sobě vstupenka do blázince.

„Proč mě všichni blonďáci v mém okolí dneska chtějí vehementně nasrat?!“ zařval jsem nabroušeně. Všichni raději mlčeli, nebo se smáli. Kecám, všichni se káceli smíchy k zemi, haha, vtipné.

Agresivní metoda nevyšla, jdeme na tělesné vydírání. Jane je ženská, sice to tak někdy nevypadá, tedy spíš po většinu času to tak nevypadá, ale přece jen je.

„Vypadáš v tom tlustě,“ řekl jsem bez špetky zájmu. Doufal jsem, že to zabere. Zabralo, opět se zastavila, ale kouli nebrala, což vyvolalo u Caia úlevné vydechnutí.

„Taky pravda,“ souhlasila se mnou a vyštrachala se z kostýmu. Jen ve spodním prádle pařila dál.

Aro, nehibernuj a zapni se! Pohled na Jane jen v lambádě a ve stahovácích bombarďácích není zrovna supa šupa výhled!

Co dokáže Jane vytočit natolik, aby nastartovala svůj zadek směrem hrad?

Jasně!

Beyaz, bejvalka Demetriho.

„Hádej, kdo je teď na hradě,“ pronesl jsem pobaveně.

„Kdo?“ zeptala se nezaujatě.

„Bílá paní a nemístně flirtuje s Demetrim a ty moc dobře víš, jak je povolný po sedmičce červeného.“ Vítězně jsem se zakřenil. Je to tu! Jane vybuchla jak Popocatépetl, dokonce bych se vsadil, že jsem z jejích nosních dírek viděl páru, jak se vznáší do zakouřeného prostředí hospůdky.

„Ta bílá mrcha!“ vyjekla a chtěla seskočit ze stolu, jenže díky své opilosti se jí zamotaly nohy do sebe a rozplácla na podlaze, která čistá rozhodně nebyla. Sehnul jsem se k ní a nastavil jsem jí dlaň, aby se snadněji dostala na nohy. Jenže naše blondýnka nejevila žádné známky upířích životních funkcí.

Výborně, Shrek nám morfuje na Šípkovou Růženku, jak příhodné. Hodil jsem si ji na rameno a společně se zbytkem se odebral do hradu.

Možná bych měl cestou koupit rozkošnou pohlednici a na to napsat omluvu. Protože až se Jane probere, tak mě Demetri zabije.

Zaprvé bych chtěla poděkovat Deedee, to ona mi vnukla tento nápad. Snad jsem ji nezklamala a bude se jí líbit. Dále bych chtěla tuto parodii věnovat Elisme7, KatariEsmeCullen a vilince a také zbytku lidem, co čtou mé povídky, děkuji!

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Aro, Marcus, Caius - i oni slaví Halloween: