Napsala jsem parodii na Stmívání a Červenou Karkulku. Podle mého názoru to není vůbec vtipný, ale prostě jsem se nudila, tak jsem si psala jen takový blbosti, jestli se nudíš, tak si to přečti, ale nečekej nic světovýho. Moje nálada je momentálně strašně mrzutá a znuzená, snažím se psát jednorázovky, ve kterých bych moc nevraždila... DODÁVÁM, LASKAVĚ SE ZDRŽTE VULGARNÍCH KOMENTÁŘŮ, NIKDO NA NĚ NENÍ ZVĚDAVEJ A JEN ČERNÍTE TUTO SKVĚLOU STRÁNKU!!!!!!
27.07.2009 (03:00) • lucik1 • FanFiction parodie • komentováno 1× • zobrazeno 11398×
Červená Karkulka - parodie
"Bello, skoč za Charliem. Je nemocnej, to má z toho rybaření v noci. Volal mi, že k němu má přijít Billy Black a on se nedostane nakoupit." Reneé volala na mě z kuchyně, kde připravovala pro Charlieho košík.
"Nemám peníze na letenku." Napítla jsem chabě, vůbec se mi nechce chodit po lese... a po letišti.
"Peníze máš na kredenci!" Spražila mě Reneé pohledem a podávala mi košík. ze kterého trčelý plechovky z pivem a víno.
Už jsem brala za kliku, abych to měla z krku, spropadený Charlie, stěžovala jsem si v duchu.
"A Bello? Něco jsem ti koupila." Ukáže na červený plášť s čepičkou. Vykulila jsem na to oči, snad nechce, abych si to vzala na sebe!
"Kdes to šlohla...teda koupila?"
Reneé si pyšně si prohlídla červený mundur. "Měli výprodej v obchodě s žertovnými maskami... Na, vem si ho na sebe."
Nasoukala jsem se do toho červeného děsu, který má velikost tak na desetiletou holku. Zvedla jsem hlavu k Reneé modlaje, aby měla na tu příšernost stejný názor, bohužel! Zamilovaně se dívala na obleček.
"Karkulko, měla bys už jít." Nepřítomně zamumlala.
"Mami! Moje jméno je Bella!" Naštvaně jsem vylezla z baráku a šla lesní cestou na letiště. Košík s chlastem mě táhl k zemi, ale nedala jsem se porazit gravitační silou a dál si to šlapala.
Počítat svoje pády jsem přestala po stodvacítce.
Bylo mi strašný teplo, protože ve Phoenixu se většinou nosí kraťásky, ale červenou obludu jsem si sundat nemohla, byla mi tak strašně těsná, že bych ji určitě roztrhla. Při dalším pádu mi spadla čapka na hlavu a já si všimla, že je vystužena teplým kožíškem. Paráda, měla jsem pocit, že jedu do Forks, a ne na Aljašku.
Na letišti jsem otevřela jednu plechovku piva a vypila ji, bylo to příjemně osvěžující. V letadle byla naštěstí klimatizace. Než litadlo přistálo, třikrát jsem zvracela, vždycky na souseda přede mnou, ten si pak odsedl a já zvracela na prázdnou sedačku.
Z letadla jsem vystoupila celkem statečně, venku pršelo, jak jinak. S povzdechem jsem se vydala k dalšímu lesu. V hloupce jsem si všimla, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl, tak jsem šla dál. Zezadu mě někdo chytl za rameno, s úlekem jsem se otočila a koukala do tváře opálenému klukovy.
"Fuj, seš blbej?! Málem jsem z tebe dostala mrtvici!" Vyjela jsem po něm nakvašeně.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, ty jsi Belle, že?" Měl příjemně chraptivý hlas.
"Jak to, sakra, víš?"
"Jsi ve Forks, malý město, tady se nic neutají." Zasmál se, přišel mi divnej, tak jsem šla dál.
"Tak čau." Ohlídla jsem se, ale on tam nebyl, koukla jsem zpátky na cestu a kde se vzal, tu se vzal, stál přede mnou červeně hnědý vlk.
Zaštěkal na mě. Koukala jsem na něj celá zkopněla.
"Hele, pejsku, já fakt spěchám, můžeš mi prosím uhnout y cesty? Ráda bych stihla ještě spáteční let!" Tím jsem ho asi rozzuřila, protože po mně skočil a sežral mě. Všechno se stalo tak strašně rychle, to psisko zapomnělo kousat, tak mě polkl najednou. Teď tu trčím v jeho žalůdku a chce se mi zvracet.
"Ty, štěně! Teď jsi porušil smlouvu! Kousl jsi člověka!" Nádherný hlas vycházel z lesa.
"Nekousl!" Zapíral vlkodlak.
"Jacobe, já jsem tě viděl!" Vyhrožoval ten krásný hlas.
"Já jsem vážně nekousl, jen jsem polykal, a polykal, a polykal a -"
"Přestaň! Teď započnem válku, Emmette?!" Podle nepohodlí jsem usuzovala, že se už bojuje, ztrácela jsem vědomí, protože tu nebyl kyslík.
Celou věčnost mě pálili ohně, přemýšlela jsem, že to budou Jacobovy trávicí šťávy, ale nedalo se to posoudit. Po nekonečných mukách jsem otevřela oči. Nad mou hlavou se skláněl nějakej chlap v doktorským plášti.
"Ty jsi Bella, viď?" Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
"Odkud znáte moje jméno?"
"Malý město-"
"-tady se nic neutají!" Přerušila jsem ho
"Ano, já jsem Carlisle, jsem upír, ale říkej mi i Drakula, slyším na obojí. TY jsi taky upír a podle Aliciny vize teĎ budeš chodit s Edwardem, to je tamten zrzavej." Pak se ke mně naklonil a zašeptal jen tak mimochodem. "Je to nejstarší panic na světě, je mu přes sto let a ještě se s nikým nevyspal." Hodil soucitný pohled po tom Edwardovy, ten na mě nedočkavě mával.
"Ale já musím dát Charliemu košík." Namítla jsem.
"To nejde, Bello! Jakmile ho uvidíš, zabiješ ho, to už Alice taky viděla." Tu Alice jsem ještě neviděla a už mi lezla na nervy, nejen že mě dohodí toho panice, ale zakáže mi i setkat se se svým otcem.
"Musíš to zvládnout, Bello. Určitě máš teď velkou žízeň." Jakmile na to upozornil, ruka mi vyletěla k hrdlu, vážně jsem si měla, krk mě pálil jakoby byl v ohni.
"au" řekla jsem překvapeně.
"Na, tohle tu žízeň zažene." Podal mi flašku kořalky.
Napila jsem se z láhve, hned mi bylo líp.
"Co ten pes?" Vzpomněla jsem si.
Edward se ujal slova, zněl tak strašně šťastně, až se mi dělalo špatně. "To nebyl pes, ale vlk! A s tím si už nedělej starosti, dali jsme mu náhubek."
A tak jsme žili šťastně tisíce let, no vlastně ještě stále žijeme.
Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie
Diskuse pro článek Červená karkulka - twilight parodie:
fakt dobrý
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!