Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Další (ne)obyčejný den - 1. kapitola - Báječné ráno

05.11.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 5829×

Pokud jste mou předchozí povídku ještě nečetli, z čehož vás omlouvá pouze dlouhodobé koma nebo právě zakončený výlet na neznámé planety, měli byste tak učinit nyní. První kapitolu najdete zde.

Vám ostatním přeji příjemné počtení. Budu ráda za případné komentáře.

1. kapitola – Báječné ráno

Když Bella otevřela oči, přivítal jí nádherný den. Bylo zataženo a pršelo, jak říkám, nádherný den. Bella se zamračila na pošmourné světlo, které si dovolilo vtrhnout oknem k ní do pokoje. I ta slabá šedá záře jí bodala do očí. Raději si přetáhla peřinu přes hlavu, otočila se na druhý bok a rozhodla se ještě chvíli se prospat. Od křesla v rohu se ozval tichý smích.

Sakra, Edward. Bella na něj úplně zapomněla. Chvíli sbírala odvahu a nakonec na něj z pod přikrývky tajně vykoukla. Vypadal až nechutně svěže. Čistý obličej, učesané vlasy, nažehlená košile... Košile? Jakási vzpomínka se snažila přihlásit o slovo. Na nějaké vzpomínání se ale Bella cítila až moc bídně.

Edward sledoval, jak se ve škvíře mezi dekou a matrací zjevilo zalepené oko. Pak se celá deka i se svým obsahem uvnitř vznesla a vyběhla ze dveří. Tedy lépe řečeno, pokusila se vyběhnout. Když ale tápavá ruka vzala za kliku, zjistila, že je zamčeno. Deka chvíli zmateně pobíhala po pokoji a hledala klíč. Když ho našla, vcucla ho, chvíli zaraženě stála a pak znovu vyrazila ke dveřím. Cestou sykla, trochu zakolísala, na potřetí se trefila klíčem do zámku a vypadla ze dveří. Edward se rozvalený v křesle znovu zasmál, Bella je prostě komik.

Bella doběhla, tedy spíše dopajdala, do koupelny. Na něco totiž v pokoji šlápla a to ji teď při každém kroku nepříjemně tlačilo do paty. Shodila ze sebe deku a ve stoje se marně pokoušela dotyčný mučící nástroj nahmatat. Nakonec si zmoženě sedla na okraj vany, nepříjemně si zkroutila pravou nohu a zůstala zírat na své chodidlo. Do paty měla vtlačený malý bílý knoflíček od košile. Opatrně ho odloupla a přemýšlivě se na něj zahleděla. Kdepak jsi se tady vzal?

Vzpomínka se vrátila s nebývalou silou a uhodila Bellu do tváře. Její oči se v úleku rozšířily. Před nimi se jí odehrával celý včerejší den. Jed a její ranní setkání s ním. Její následná pomsta na jeho autě. Vražedný míč v její ruce. Jedův rozbitý nos. Dvířka od skříňky. Jedův podruhé rozbitý nos. Jejich návštěva v Cullenovic domě. Edwardův polibek. Setkání na chodníku před prádelnou. Překvapivý objev, má bratra. Návštěva u Jacoba. Další překvapivý objev, má i sestru. Jacobův uvítací rituál. Červené plameny ohně a čadící dýmka míru. Pak už byla vzpomínka mírně rozmazaná. Rozhovor s Charliem. Vášnivá předehra s Edwardem. A pak...

Ach bože. Aby potlačila zaúpění, vrazila si Bella pěst do pusy. Ona vážně usnula při... S mlasknutím vytáhla ruku z pusy a společně s tou druhou je zabořila do své rozcuchané hřívy. V zoufalství si div nervala vlasy. Tu hanbu asi nepřežije. Jak se mu teď může podívat do tváře?

Vstala, dobelhala se k umyvadlu a zadívala se do tváře sobě. Hnědé oči ji vracely vytřeštěný pohled. Rozcuchané vlasy jí trčely od hlavy. Teprve teď si všimla, že nemá tričko a stojí tam jen v kalhotkách. Znovu se jí před očima vybavil klíč, který si strčila za výstřih a který pak s cinknutím přistál na podlaze, když ze sebe servala tričko. V uších slyšela jeho cinknutí i následný zvuk pršících knoflíčků z Edwardovy rozervané košile. Na kůži znovu cítila Edwardovy ledové ruce. Teď už se ničím netlumené, zoufalstvím plné a zcela určitě naprosto hlasité zasténání prodralo ven z jejího hrdla. Dopr... Tohle tedy vážně zeslonila.

Vlezla do sprchy a v záchvatu sebemrskačství na sebe pustila studenou vodu. Když se drobné, jako led studené kapky zabodly do jejího těla, pronikavě zavřískla a vyskočila ven. S trochu jasnější hlavou a větším kusem sebelásky naštelovala příjemnější teplotu vody a dokončila očistu. Nad umyvadlem s kartáčkem v puse pak spílala svému odrazu. Když hřebenem dokončila svou přeměnu na člověka, začala se shánět po oblečení. S pocitem, že teď si to tedy vypije do poslední kapky, zjistila, že si ho při svém spěšném útěku z pokoje zapomněla vzít.

Chvíli v ručníku nerozhodně stepovala před dveřmi koupelny, načež sebrala deku a odvahu a vydala se zpátky k sobě do pokoje. Edward přece už z ní včera viděl o hodně větší kus, než teď odhaluje osuška obmotaná kolem jejího těla.

Přesto před dveřmi do pokoje ještě na chvíli zaváhala, zkontrolovala, jestli osuška zakrývá vše co má, uzel jestli dobře drží a pak opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

Edward pořád seděl v houpacím křesle v rohu, na tváři, vzhledem k včerejší noci až podezřele vysmátý výraz. Strašně se totiž bavil zvuky vycházejícími z koupelny.

„Vraždilas tam prase?“ zeptal se a na tvář si nasadil provokativně zvědavý výraz.

To byl ten pravý popich, který Bella potřebovala, aby vpadla polonahá dovnitř.

„Dej si pozor, abych to prase spíš nezavraždila teď,“ vrátila mu ťafku zpátky i s úroky.

Edward se zarazil a zvážněl, bylo vidět, že uvažuje nad jejími slovy. Vážně si Bella myslí, že se včera choval jako prase? Jako z dálky uslyšel mučitelský hlas, který mu odpověděl. Ano, choval jsi se jako prase! Ona je nevinná, věřila ti a ty ses na ní vrhnul jako zvrhlík, osahával si ji a ona to zřejmě přes ten zelený opar ani nevnímala, možná se chtěla dokonce bránit a nemohla, protože ji silnější. Jsi zrůda, netvor! Edward se zhnusil sám sobě, provinile sklopil hlavu a chystal se vyskočit z okna.

Bella překvapeně sledovala měnící se Edwardův výraz. Tvářil se teď, že skoro nenávidí sám sebe. Šmarjá, co mu to provedla?

„Edwarde, stůj, neblázni. Nemyslela jsem to tak. Mně se samozřejmě včerejší večer moc líbil. Strašně se omlouvám, že jsem to včera tak zabila. Můžeš mi to odpustit? Můžeš mi odpustit i to, co jsem ti před chvílí řekla? Vůbec nevím, co to do mě vjelo-,“

„Já to očividně nebyl,“ ozvalo se tiše z místa, kde stál Edward.

Bella se v šoku zadrhla ve svém monologu. Vykulenýma očima se podívala na Edwarda.

Ten na ní koukal stejně vykuleně, dokonce měl v úleku pootevřenou pusu. Nemohl uvěřit tomu, že to skutečně řekl nahlas.

Belle při pohledu na jeho ohromený výraz začaly cukat koutky. Z postele popadla do obou rukou polštář a se smíchem s ním začala Edwarda mlátit po hlavě. „Ty...“ Plesk. „Ty zvrhlíku jeden.“ Plesk. Plesk. „Že se nestydíš.“ Plesk! S posledním plesk se polštář roztrhl a na oba se začala snášet bílá peříčka. „Vyklubal se z tebe pěkný ptáček,“ dodala Bella a odpinkla Edwardovi z nosu zabloudilé pírko. Edward celou dobu zkameněle a nevěřícně stál a nechal se od Belly mlátit. Jen obočí mu stále více stoupalo vzhůru. Teď už se na Bellu koukal s tázavě pozvednutým obočím a v očích mu blýskalo pobavení.

„Bello?“

„Co je?“

„Jsi v pořádku?“

„V tom nejlepším.“

„A nepostrádáš něco?“

Bella se na sebe podívala a zrudla i na místech pod osuškou. Jenže ta osuška bohužel ona místa neskrývala a jen se tak válela opodál na zemi. S pištivým zvukem se otočila a sehnula pro osušku, pak si uvědomila, co udělala, rychle se narovnala, otočila Edwardovi čelem, rukama se marně snažila zakrýt určitá místa, kterých bylo ale poněkud víc než rukou, které k tomu měla k dispozici. Nakonec se schovala za postelí.

V pokoji se rozhostilo naprosté ticho.

„Edwarde?“ ozvalo se pak.

„Ano, lásko?“ zeptal se konverzačním tónem.

„Mohl bys odejít z mého pokoje, prosím tě?“

„Jistě.“

Ale nic se nedělo. Bella na něj vyčkávavě pohlédla zpoza postele.

S nečitelným pohledem se na ni zahleděl.

„Uvědomuješ si, že dveře jsou na tvé straně postele?“

Bella hodila pohledem za záda, jako kdyby se tam ty dveře objevily teprve teď. Chvíli se od ní ozývaly podivné zvuky prokládané šťavnatými nadávkami. Pak znovu nastalo ticho.

„Můžeš,“ ozvalo se konečně.

Edward se pomalu vydal ke dveřím. Prostě si to nemohl odpustit a hodil očkem směrem k posteli. Bella byla pod ní skoro celá schovaná, koukala jí jenom hlava.

„Pokud mě omluvíš, počkám na tebe dole,“ pronesl se zcela vážným výrazem k Bellině vykukující hlavě a zavřel za sebou dveře.

Bella se vyškrábala zpod postele, ještě celá rudá a nahá sebou na ní plácla a rukama si zakryla oči.

Skrz zavřené dveře se k ní donesl výbuch smíchu.

Bella na sebe rychle naházela nějaké oblečení a seběhla dolů. Na stole ji čekala připravená miska s cereáliemi. Ostražitě si sedla na židli vedle Edwarda.

S cukajícím koutkem k ní přisunul misku.

Zabořila do ní lžíci a vsunula ji do pusy. Najednou zjistila, že má strašný hlad.

Edward přimhouřenýma očima sledoval, jak v ní miska cereálií mizí neuvěřitelnou rychlostí.

„Tak jaké to bylo u Jacoba?“

Bella zalapala po dechu a rozkašlala se. Edward na ní chvíli trochu vyděšeně koukal, zvažoval možnost, jí dát herdu do zad. Naštěstí si to rychle rozmyslel a raději Belle natočil sklenici vody. Chvatně po ní sáhla a na jeden zátah ji vypila.

Skrz slzy se na Edwarda koukla a zvažovala odpověď. „U Jacoba? Jaké by to tam mělo být?“ zeptala se opatrně. Tušil snad Edward něco?

Edward nevinně zvednul obočí. „Bavila ses?“

„Uhm,“ odpověděla neurčitě.

Edward zvážněl. V ruce si pohrával s její lžící. „Bello, chápu, že jsi to chtěla zkusit. A nemám nic proti tomu, kdyby sis to chtěla zkusit ještě párkrát, ale příště bych u toho radši byl.“

Bella vykulila oči. „Edwarde, já vážně nemám chuť se s Jacobem znovu líbat, ať už tam budeš nebo ne...“ Její slova vyzněly do ztracena, protože si právě uvědomila svůj omyl. Edward samozřejmě mluvil o stavu, ve kterém včera přišla domů. S velkými obavami se na něj zahleděla.

Lžíce v jeho ruce se pomalu ohnula a nakonec s prasknutím zlomila.

„Líbat?“ Znělo to, jako by se dusil.

Bella se rychle pokusila napravit škody. „Ne, Edwarde, tak to není. To nebyl ani polibek, spíš taková rychlá pusa, žádný jazyk, nic.“ Ale Bella viděla, že to její slova jen zhoršila.

Edwarda zase zahalila rudá mlha. Představa Jacobova jazyka byla na něj už trochu moc. Jen Bellin vyděšený pohled ho přinutil zůstat sedět na židli a nerozběhnout se za hranice La Push, aby tomu štěněti ukázal, jak vypadají jeho játra zvenku.

Bella se to snažila obrátit v žert. „Vsadím se, že už se o nic podobného podruhé nepokusí, pokud by se mu ovšem nelíbil obtisk mé dlaně i na druhé tváři.“ Nuceně se zasmála a zoufale hledala na Edwardově tváři známky příčetnosti.

Edward se s velkým sebezapřením ovládl. Na tvář si pak nalepil strojený úsměv.

„Už je spousta hodin, vyrazíme?“

Bella ho stále s obavou pozorovala, ale kývla a vzala si věci do školy. Rychle zamkla dům a nasedla do Edwardova nablýskaného Volva.

Edward za ní zabouchl dveře možná jen s o trochu větší silou, než bylo třeba. V okamžiku už startoval motor. A v hlavě promýšlel plán.

Bude muset toho psa naučit slušnému chování.

Twigirl: Vítej, vítej! Mám z tebe radost, holka :-)

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 1. kapitola - Báječné ráno: