Je tu už několik povídek, které parodují Bellin život od prvního okamžiku, co přijede do Forks. Parodují její kamarády i Edwarda a Jacoba. (Mimochodem většině těch parodií dost fandím.) Mě ale napadlo něco jiného. Co kdyby do Forks nepřijela Bella, ale Bell, a nečekal by tam Edward a Jacob, ale upírka Edie a vlčice Jay?
03.08.2010 (16:00) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 4585×
Právě míjíme značku, která oznamuje, že opouštíme Phoenix. Teď mi konečně došlo, jak mi bude to vedro chybět. Táta René a jeho nová žena Phily chtějí cestovat, takže mě posílají do Soks za mou mámou Charlotte. Je prej policajtka nebo co.
Máma mě nabrala na letišti a téměř celou cestu jsme jeli mlčky. Nebyla moc hovorná.
„Nějaký divný vlasy."
„Hmm..." na víc jsem se nezmohl.
„To v tom máš plíseň či co?"
„Ne, to jsou melíry."
Vážně zábava. Přijeli jsme k domu.
„Udělala jsem ti trochu místa v koupelně."
Vyběhl jsem do svého pokoje.
„Mami, nepřestřelila jsi to o pár let?" vykřikl jsem zděšeně.
Toxicky zelené stěny a plakáty se Supermanem se ostře kontrastovali s obrovským kalendářem plným striptérek. A co to je v rohu? Můj notebook byl zapnutý a na ploše byl obrázek nějaký nahotinky.
„Belle? Je tu někdo, kdo by tě chtěl vidět!" ozval se z přízemí mámin hlas.
Seběhl jsem ze schodů.
„Pamatuješ na Billu?" ptala se mě máma.
„Jo. Vypadáš dobře," vzkázal jsem ženě na vozíku.
Máma měla pro Billu nějaké důležité drby, tak poodjely dále. Zůstala tam Billyna dcera. Byla vážně kočka. Měřila asi metr sedmdesát a měla dost dlouhý vlasy. No, nebyla by k zahození...
„Ahoj, já jsem Jay. Jako malý jsme si hráli s autíčkama," řekla.
„Jo, já ti bral ty růžový," zazubil jsem se.
Potom se ozvala máma.
„Jak se ti líbí dárek na uvítanou?" poklepala na kapotu zastaralého náklaďáčku Chewy, který byl přesprejovaný na růžovo.
„To víš, já nemůžu řídit a Jay se růžová nelíbí," dodala Billa.
Zamumlal jsem něco v tom smyslu, že je to dobrý. Sice si s tím autem akorát uříznu ostudu, ale furt lepší, než aby mě vozila máma autem s majáčky. Šel jsem si vybalovat, u drbů jsem fakt být nemusel. Ještě před tím jsem se neobratně pokusil flirtovat.
„Mohl bych tě vozit do školy," řekl jsem Jay.
„Smůla, Belle, chodím do školy v rezervaci. Jo, a mimochodem, smrdí ti z huby!" řekla.
Jo, tak na tu nemám. Trochu zděšeně jsem vyběhl schody ke všem těm nahým obrázkům.
Druhého dne jsem jel do školy. Šílená budova uprostřed ničeho. Začal se mi svírat žaludek. To bude zas průšvih. Zaparkoval jsem a něco v autě podivně zachrastilo. Když jsem došel do kanclu, dostal jsem rozvrh a zděsil jsem se. Tělocvik! Já jsem úplný poleno, achjo. Šel jsem si vzít batoh z auta. Několik blbečků na mě hulákalo něco jako: ,Pěkná kára. Kdes ji sehnal' nebo ,Slečno, kde vám udělali takovej lak?'. Snažil jsem se je ignorovat.
Vstoupil jsem do první budovy a zakopl o práh. Nic jsem si z toho nedělal, padám každou chvíli. Když jsem vstal přilepila se na mě nějaká šikmooká.
„Ahoj, já jsem Erika Yorková. Ty musíš být Bellerofon Won," brebentila, ale nebylo jí moc rozumět, asi vada řeči.
„Jo, ale jen Bell," zakroutil jsem očima nad svým blbým jménem.
„Super, když budeš chtít někoho dohodit, sehnat chlast nebo něco jinýho, tak se ozvi," řekla a začala se šťourat v nose.
Rychle jsem poděkoval a zmizel jsem. Ona tam furt stála a vykládala do zdi něco o školních novinách. Měla by si pořídit brýle.
První polovina vyučování proběhla dobře. Zděšeně jsem se oklepal, když jsem šel na oběd. Snad nejsou všichni takoví, jako Erika.
Naproti mně seděla Miki Newtonová a malovala na stůl nějakou mapu bitvy, vedle ní seděl Jason Stanley a lakoval si nehty na fialovo a drbal s Angelem Weberem, který leštil svoje dioptrie. Nedokázal jsem se na to dívat a tak jsem pozoroval svět z okna. Postřehl jsem pohyb, ale to už vcházeli do jídelny. Málem mi vypadly oči, a tak jsem se optal Jasona, který vypadal, že zná všechny ze školy.
„Kdo to je?"
„To jsou Coolenovi," řekl mi.
„Nevlastní děti doktorky Coolenové," dodal Angel.
Poslouchal jsem je, ale otočil jsem hlavu na ty přicházející. První vstoupil blondýn...
„Ten blonďák, to je Rosan, a ta holka je Emma," pokračoval Angel.
Průměrně vysokýho a docela namakanýho kluka následovala opravdu vysoká a hodně namakaná holka.
„Ten další je Alan, a ten je fakt divnej, pořád chodí s Yasmine, to je ta, co vypadá jako by jí něco bolelo."
Jídelnou procházela vysoká blondýna, v jedné ruce tác s jídlem a pod druhou jí nějaký zakrslý kluk metal jednu piruetku za druhou.
„A tahle?" zalapal jsem po dechu.
„To je Edie, krásná jak vidíš, ale nikam jí nezvi, stejně nepůjde," odpověděl Jason.
Já jsem ji chtěl ignorovat, ale něco mě k ní a těm jejím bledým sourozencům táhlo.
Pokud chcete pokračování, napište komentář.
Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie
Diskuse pro článek Naruby - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!