Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Naruby 2 - 2. kapitola

30.10.2010 (11:45) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 1× • zobrazeno 2442×

Den po té šílené oslavě jsem Coolenovi ve škole nepotkal. Mám strach, jestli se něco nestalo. Když jsem se z Chewym dodrkotal domů, čekala tam na mě Edie. Naznačila mi, ať jdu za ní a pustila se po stěží viditelné pěšině do lesa. Po půl hodině jsem doklopýtal na malou mýtinku. Pitomé kořeny stromů!

„Koukej, Belle, my odjíždíme..."
„Proč? Cože? Ty myslíš na to, co se u vás stalo? To nic nebylo!"
„Jaktože to nic nebylo! Sice mám ve scénáři napsáno, že ti mám říct, že tě nemiluju, ale pravdou je, že ses líbal s mojí sestrou!"
„To není pravda, já za to nemohl!"
„Nevymlouvej se!"
„Ale..."
„No, co jsem říkala! Musíš mi ale něco slíbit. Slib mi, že se budeš bavit, že nebudeš truchlit!"
„To nejde!"
„A já ti na oplátku slíbím, že mě už neuvidíš!"

Vlepila mu pusu na tvář a zmizela v lese.

Nedokázal jsem si to srovnat v hlavě a chtěl jsem jít domů, ale totálně jsem se ztratil. Schoulil jsem se mezi kořeny velkého stromu a trochu jsem brečel... Měl jsem Edie moc rád, tedy vlastně ji miluju pořád, ale ona o to nestojí... Pomalu přestalo pršet a začalo se smrákat. Zachumlal jsem se do svetru a pomalu jsem usínal. Nedokázal jsem na Edie přestat myslet.
Z polospánku mě probral dusot tlap následovaný zavrčením a zavytím. Chytily mě dvě silné ruce a neuvěřitelnou rychlostí nás ta neznámá, které ruce patřily, vymotala z lesa.

„Hele, to je Sam! Samantho, kde jsi ho našla?" slyšel jsem Jay, která očividně Sam neměla ráda.

„Belle? Co tě to napadlo, já měla takový strach!" brečela máma.
„Edie odjela z města a skončila se mnou a potom jsem se ztratil v lese..." odpověděl jsem a odpotácel se domů do postele.

Když jsem se v poledne probudil, uvědomil jsem si, že jsem Sam ani nepoděkoval. Rozhodl jsem se, že pojedu do La Puch, ale Edie chtěla, abych se bavil a tak jsem si řekl, že půjdu do zdejší restaurace.

I když vlastně restaurace není to správné slovo. Byla to prostě hospoda. Bydleli jsme na malém městě, takže se tu více méně všichni znali. Když člověk trochu zaimprovizoval, mohl dostat pivo, i když mu ještě nebylo jednadvacet.
Rozrazil jsem dveře a mokrou bundu pověsil na věšák u dveří. Sedl jsem si k baru a zavolal na barmanku.

„Dobrej den," řekl jsem.
„Moc dobrej ne," zahučela barmanka. „Co si dáš?"
„Dám si pivo..."
Nadzvedla obočí: „Už ti bylo jednadvacet? Jako syn policajtky bys to mohl znát, ne?"
„Nebylo, ale máma má kámošku u hygieny a tý by se nemusel líbit ten tvůj manžel, co už pár týdnů leží v mrazáku."

Na to se otočila a přede mnou přistál půllitr. Pomalu jsem ucucával pivo a namlouval si, že jsem šťastný. Najednou jsem dostal perdu do zad od nějakýho chlápka.

„Srkáš to pívo jak horkej čaj, škvrně!"
„To není váš problém," řekl jsem mu naštvaně. Toho chlápka to nepotěšilo. Zřejmě měl už pár piv v sobě, a tak se rozpřáhl a shodil mě ze stoličky. Potom jsem schytal pár ran do žaludku a jednu přes pusu. Začalo to se mnou vypadat bledě, ale najednou ten chlap ležel na zemi, kde ho mydlila nějaká indiánka. Nehodlal jsem čekat a tak jsem hodil drobný na pult a utíkal z hospody. Po pár krocích se vedle mě objevila ta indiánka a já najednou věděl, kdo je.

„Jay? Cos tam proboha dělala?"
„Šla jsem mámě pro pivo a potom tě zachránila," odpověděla, jako by se nic nestalo.
„Hodně ses změnila," poznamenal jsem.
„Asi jo..." otočila se na podpatku a zmizela v lese. To by mě zajímalo, jak dlouho jí to bude do La Puch trvat pěšky...

Moc se omlouvám, ale vážně se mi do téhle kapitoly nepodařilo nacpat moc vtipu. Slibuji, že příští budou lepší.

Předchozí Následující

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Naruby 2 - 2. kapitola: