Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Naruby - 3. kapitola

09.08.2010 (12:00) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 2441×

„Už se probírá!" slyšel jsem mámin hlas. Probudil jsem se v nemocničním pokoji.

„Co se stalo, mami?" musel jsem se zeptat.

„Miláčku, dostal si smyk a proletěl jsi předním sklem a přistál na betonu," řekla, ale já si byl stoprocentně jistý, že jsem spadl Edie do náruče.

„Aha," řekl jsem jen, protože ta Edie určitě zakryla stopy.

Ozvalo se zavrzání. Dveřmi prošla vysoká blonďatá doktorka. Byla bledá a měla taky ty divný oči jako Edie.

„Syn naší oblíbené šerifky! Dobrý den!" zvolala.

„Dobrý den, doktorko Coolenová," pozdravila máma uctivě.

„Takže Bellerofone..." začala, ale přerušil jsem ji.

„Jen Belle!"

„Takže Belle, měl jsi velké štěstí," říkala a přitom prohlížela rentgenové snímky.

„Byl bych na tom hůř, kdyby mě Edie nechytila."

„Edie? Vaše dcera?" ptala se zvědavě matka.

„Měl jsi velké štěstí," zopakovala doktorka, jakoby mou poznámku neslyšela.

Musel jsem zůstat ještě pár hodin v nemocnici, kvůli nějakým testům, ale večer mě pustili domů. Cestou ven jsem na chodbě potkal Edie, a tak jsem se jí zeptal, co to mělo znamenat. Odpověděla, že toho mám nechat, že jsem se praštil do hlavy. Nevěřím jí to, však já no to přijdu.

Naštěstí je zítra sobota, pomyslel jsem si, když jsem nastoupil k mámě do jejího služebního auta. Zítra pojedu na kole do La Puch. Flekovi mi opravili přední sklo a ty podělaný brzdy.

Probudil jsem se do deštivého rána typického pro Soks. Zhltl jsem připálená vajíčka a slíbil jsem si, že od teď vařím já. Ze sklepa jsem vytáhl matčino kolo, které bylo lepší než moje s pomocnými kolečky.
Šlápl jsem do pedálů a rozjel se do patnáct kilometrů vzdálené La Puch. Několikrát jsem sjel ze zledovatělé silnice a přistál v kopřivách. Všechno pokrytý jinovatkou, ale ty svině kopřivy musej pálit, prostě děs.
Asi tři kilometry od La Puch jsem pochopil význam jména. Bylo to tam cítit rybinou a mokrými psy. Uvázal jsem si šálu přes nos a po chvíli jsem odbočil. Mým očím se naskytl odporný pohled, který vysvětloval puch rybiny. Na pláži leželo několik koster velryb, z toho na několika bylo ještě plesnivějící maso. Zkrátka nechutný.
Dům Flekových jsem našel snadno, stačilo jít po čichu. Z maličké kůlny byl cítit benzín a slyšet nadávky. Vešel jsem do té provizorní garáže a uviděl jsem dvě sexy nožky, které vykukovaly zpod Chewyho. Ozvalo se několik ran a potom už jsem viděl Jay leštit nárazník.

„Ahoj, Belle! Seš tu brzo, ten tmel by měl ještě půl hoďky tuhnout," řekla mi.

„Hmm... Tak co budeme dělat?" zeptal jsem se s nadějí.

„Můžem se jít projít na pláž," řekla po chvíli přemýšlení.

„Tak jo..."

Na pláži to strašně páchlo rybynou, asi protože jsme se posadili na jednu kostru velryby. Jay nasbírala nějaké naplavené dříví a udělala malý ohníček. Solí nasáklé dřevo hořelo zeleným plamenem.

„Takže ty jsi fakt indiánka?" zeptal jsem se, aby řeč nestála.

„Jo, víš že Kvíkalové jsou podle legendy potomci vlků?" zasmála se.

„Opravdu? podle jaké legendy?" zeptal jsem se se zájmem.

„Víš, neměla bych ti to vyprávět, je to taková stará strašidelná historka."

„Chci ji slyšet," udělal jsem psí oči.

„Tak jo, takže povídá se, že jsme plní zvláštní moci, která nám umožňuje v případě nebezpečí chránit náš kmen, víš, takový vlkodlaci."

„Fakt?" vyvalil jsem oči.

„Jo, ale jen když se tu objeví náš nepřítel. Studení. Máma říkala, že Coolenovi jsou studení, ale nevím, co tím myslela. Prej se s tou doktorkou Carlou znal i můj praděda."

To není možný, vždyť jí může bejt nanejvýš pětadvacet, proběhlo mi hlavou. Tichou idylku přerušil výkřik, za který by se nemusela stydět ani požární siréna.

„Hele, Belle, já musím. Máti zase spadla z vozíčku, asi vypěnila u nějaký telenovely," řekla mi Jay a utíkala domů.

Šel jsem pomalu za ní. Potom jsem naložil kolo na korbu Chewyho a vydal se k domovu. Cesta uběhla rychle. Naházel jsem do sebe připálenou polévku a rychle vyběhl do svého pokoje. Počkal jsem až se můj počítač rozběhne a zadal do Googlu jasné heslo: Kvíkalské legendy. Objevilo se několik odkazů na knihy, a tak jsem si opsal jejich jména a stáhl si je z Rapidsharu.
Pomalu jsem se pouštěl do čtení, ale vždycky se tam objevily zmínky o studených. Znovu jsem tedy spustil Google a zadal „Studení". Odkázalo mě to na stránky o upírech. Zděšeně jsem si uvědomil, že některé věci na Edie platí. Je neuvěřitelně rychlá, je silná (protože moje auto bylo zcela v pořádku, až na otisk dívčí dlaně na kapotě), má ledovou kůži, podivný oči a nikdy jsem ji neviděl nic jíst.
Nadával jsem si, že jsem paranoidní, protože upíři přece neexistují, ale teď si nejsem úplně jistý.

Předchozí Následující

Shrnutí

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Naruby - 3. kapitola: