Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Naruby - 4. kapitola

10.08.2010 (11:15) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 2795×

Pro zvědavé:

Objevil se dotaz, co hrozného se stalo v té telenovele, kvůli které Billa Fleková spadla z vozíčku.

Odpověď je:

José nepřijel.

Když jsem se rádo probudil, došlo mi, že jsem v Soks, že to nebyl sen a že holka po který toužím, je nejspíš upír. Tak toto slibuje výtečný den. Neskutečně mě naštvalo, že už jsem zase spadl ze schodů, a že na mé hlavě přibyla další boule. Znovu jsem se zděsil, když jsem uviděl, že moje matka neumí ani nasypat cereálie do mléka, aby byl výsledný efekt poživatelný. Ze slušnosti jsem snědl pár lžic a vymluvil se, že nám biologie začíná o deset minut dřív. Oddechl jsem si, když jsem nasedl do opraveného Chewyho. Ale radoval jsem se předčasně, protože jsem vypadl z domu hrůzy, ale právě mířím do školy hrůzy. Ještě že mám na týden omluvenku na tělocvik.
Při obědě jsem se neubránil nadměrné pozornosti, protože jsem byl ten, co se vyboural na rovině. O biologii jsem s Edie prohodil několik zdvořilých slov, ale jinak jsem se věnoval zadanému úkolu. Její oči dneska měly ještě podivnější barvu než minule. Protože mi došlo, že ji po vyučování jen tak nechytím, poslal jsem jí lísteček. Snažil jsem se, aby zněl děsivě.

„Přijď hned po vyučování na to místo, kde si mě zachránila. Jestli se neukážeš, všem povím, kdo jsi! Tvůj milovaný Bell."

Když si ten vzkaz přečetla, začala se nehorázně řehtat. Začal jsem tedy pochybovat o tom, jestli bylo správné ve výhružném dopise použít podpis „tvůj milovaný Bell". A taky mi došlo, že jestli je opravdu upírka, nedělalo by jí větší problém, sprovodit mě ze světa. Začal jsem se klepat. Ne, nejsem poseroutka, jenom mi na tom, že bych měl umřít jako svačinka, nepřijde nic romantického.
Tělocvik proběhl bez větších problémů, díky, omluvenko. Pomalu jsem se ploužil na parkoviště. K mému překvapení tam opravdu čekala. Nejistě jsem jí ukázal na tmavou lesní cestu. Kývla a vydala se po ní. Po několika minutách jsme dorazili na mýtinu. Otočila se na mě a usmála se.

„Já vím, kdo jsi!" řekl jsem mírně rozklepaným hlasem.
„Tak to řekni, tak to řekni!" zašvitořila.
„Upír!"
Zareagovala prapodivně: „Ne, ne, nejsem! Nejsem!" Potom jí to došlo. „Jo, vlastně správně, ale jsem upírka!"
„To mi jaksi došlo," zašeptal jsem.

Chvíli jsme tam stáli mlčky.

„Musíš mi říct, co si o mně myslíš!"
„Eh?"
„Neumím ti číst myšlenky," dodala frustrovaně.
„Aha, tak jo. Líbíš se mi, ale mám strach, jestli nejsem na jídelníčku."
„Díky, ale piju jen zvířecí krev a moje rodina taky."

Zadívala se do korun stromů, a potom zcela vážně prohlásila: „A tak se lvice zamilovala do beránka..." Šlehla po mě pohledem, asi chtěla, abych něco řekl.
„Pitomej, ale šťastnej beránek?" zeptal jsem se.
„Jo, to by šlo, ale dneska toho necháme, ještě jsem ti chtěla něco ukázat." Popadla mě za ruku, a rozběhla se do kopce. Běžela tak rychle, že jsem za ní vlál. Když vyběhla na tu horu, posadila mě na spadlý kmen a naznačila mi, že mám počkat. Poodstoupila pět metrů a sundala si svetřík. Jakmile se sluneční paprsky dotkly její holé kůže, rozzářila se jako diamanty.
Neudržel jsem se a začal slintat. Všimla si toho.

„No, víc nečekej! To období striptérky mám za sebou!"
„Takže jsi to fakt ty? V tom kalendáři z roku 94?" ptal jsem se.
Zamračila se: „Možná jo..."

Potom si neodpustila nějaký kecy, že i když pije jenom zvířecí krev, je nebezpečná. Byl jsem jí vděčný, protože mi pomohla vymotat se z lesa.

Toho večera jsem ji nemohl pustit z hlavy, říkal jsem si, že se mi o ní bude určitě i zdát, když se ale ozvalo vrzání pantů u starého okna v mém pokoji. Říkal jsem si, že určitě sním, protože ta osoba, která sem vlezla oknem a zamotala se do závěsu, je určitě Edie.

„Pitomý záclony, už zase!" vztekala se.

Takže ona tu už byla víckrát! Když si všimla, že jsem si jí všiml, přiznala pravdu. Ona je do mě zamilovaná. Potom začala zpívat nějakou ukolébavku a já po chvíli usnul.

Druhého dne mě probudil mámin výkřik.

„Belle, nějakej frajírek s naleštěným Volvem čeká před barákem!"

Hlavou mi blesklo, že to musí být Edie. Rychle jsem se oblékl a seběhl dolů. Řekl jsem mámě, že snídani nechci, že na mě před domem čeká kamarád, který mi má pomoct s nějakým domácím úkolem. Máma to sežrala, a tak jsem se rozběhl za Edie. Jakmile jsem nastoupil, řekla mi, že se ulejeme ze školy, protože mě chce představit své rodině.
Dupla na plyn, otočila auto a sto-šedesátkou uháněla směrem les.

Napsat komentář nebolí! Komentáře dodávají inspiraci!

Předchozí Následující

Shrnutí

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Naruby - 4. kapitola: