Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Pátek ve Volteře

02.09.2010 (17:15) • AndyBCullen • FanFiction parodie • komentováno 3× • zobrazeno 4059×

Hluboko ve Volterském hradě se hádají vládci:

Caius: /nabroušeně/ Jak jsem mohl tušit, že se o tom večírku dozvědí všichni upíři na světě!

Aro: /naštvaně/ Probuď se, bratře!? Co jsi dělal posledních 1000 let? Tady jsme ve Volteře! Bylo jasné, že se to roznese, ty pitomče! /kroutí hlavou/

Caius: Neříkej mi pitomče! A neřvi na mě. Musíme se dohodnout, co uděláme s tou spoustou upírů před hradem.

Marcus: /radši do toho nezasahuje, ale vevnitř umírá smíchy/

Jane: /musela odejít, jinak by další jejich hádku nerozdýchala/

Aro: /má chuť po něm skočit/ Já vím, můžeme za to všichni, ale mě už nebaví urovnávat všechno co se nevyvede. /odchází za Sulpícií/

Marcus: /zvedá se z trůnu/ Tak, bratře, já si jdu s Demetrim zahrát tenis, takže něco vymysli. Ať to bude cokoli, máš můj hlas… /popadá Demetriho a táhne ho pryč/

Demetri: /pochopil, co ho čeká a začne jančit, ale proti Marcusovi nemá šanci/

Marcus: /naštvaně/ Mlč, nebo tě vyměníme za nejbližšího psa!

Caius: To mě tady necháte samotného? /rozhlédne se po sále, uvidí Aleca/ Aspoň někdo mě má rád. /vrhne se Alecovi kolem krku/

Alec: /vytrhne se mu/ Mamí! /křičí a zdrhá za Jane, chce si z ní udělat srandu/

Jane: Ale já nejsem tvoje máma. /zdrhá/

Demetri: /utíká před Marcusem, ale vrazí do Jane, která utíká před Alecem, omdlí/

Alec: Mamí. Mamííí, co se ti stalo?

Jane: /zděšeně/ Co se mi stalo? Ty ses mi stal!

Demetri: /nevšímá si Jane, utíká stále před Marcusem/

Jane: /po té srážce trpí ztrátou paměti/ Alecu, ty můj kloučku, až si papal?

Alec: /válí se po zemi a směje se na celé kolo/

Felix: /přiběhl k Jane, která právě odněkud vytáhla dudlík a plenky, snažíc se to narvat Alecovi. Hlava mu to nebere, ale radši se vzdálí, než si Jane něco vymyslí i na něj./

Alec: /utíká před Jane, která za ním běží s dudlíkem v jedné ruce a s plenkami v druhé/

Demetri: /nevšímá si jich až do té doby, než Jane uznala za vhodné míti k dítěti i manžela a vrhla se na něj/

Marcus: /naštvaně/ Ale Demík si měl jít se mnou zahrát tenis! /dupne si nohou jako holka/

Jane: /zasněně/ Ale on teď nemůže, jdeme do kostela, budeme se brát.

Alec: /v dupačkách zkouší vylézt na střechu, tam ho snad Jane hledat nebude/

Jane: /rozhlíží se, kde je Alec, nikde ho nevidí, tak zase svou pozornost věnuje Demetrimu/ Pojď, musím Tě nachystat na obřad /táhne ho k sobě do pokoje, kde ho nachystá do svatebních šatů/

Demetri: /ne, že by se mu, Jane nelíbila, ale nechce se vázat, tak se snaží zmizet/

Jane: /nechce se jí tahat Demetriho až do kostela, tak jde do hlavního sálu a doufá, že tam bude někdo z vládců/

Demetri: /odříkává motlitbičku/

Caius: /stále přemýšlí, co by udělal s těmi upíry a najednou se do sálu vřítí, Jane s Demetrim/

Jane: /radostně si povyskočí a jde sdělit Caiovi důvod jejich návštěvy/

Caius: /nevěřícně/ Jane, já myslel, že Alec je tvůj bratr ne tvůj syn?!

Jane: /vysvětlujícně/ To už vám jen neslouží paměť a sluch tak dobře, jako dřív!

Caius: /uraženě/ Sluch i paměť mám v pořádku, ale… to je jedno. Přišli jste přece z jiného důvodu, že? /zazubí se na ně/

Demtri: /omdlí/

Jane: /láskyplně/ Zlatíčko… Vstávej /lehce zatřepe Demetrim/

Demetri: /probouzí se, ale raději by byl, kdyby byl v komatu, vstává/

Caius: Dobře, tak začneme. Sešli jsme se dnes…

Demetri: /znovu se o něj pokoušejí mrákoty, po stoupnutí Jane na jeho nohu se však rychle vzpamatuje a nějak přečká tu slavnostní řeč, než přijde čas na Janino ano/

Caius: /otáčí se na Jane/ Jane Volturiová, berete si zde přítomného, Demetriho Volturiho?

Jane: /nedočkavě/ Ano

Caius: /otáčí se na Demetriho/ Demetri Volturi, berete si zde přítomnou, Jane Volturiovou?

Demetri: N-ano. /po varovném pohledu od Jane si zápornou odpověď raději rozmyslí/

Caius: Polibte nevěstu.

Jane: /kašle na to, že on má líbat ji a náruživě Demetriho políbí/

Demetri: /sice se nechtěl ženit, ale mít za ženu krásnou Jane ho probralo, vrátil jí polibek ještě s větší vášní/

Jane: /je nadšená z jeho reakce, zajede mu rukou pod tričko/

Caius: /zašeptá/ Tohle si nechte na někdy jindy… tímto vás prohlašuji za muže a ženu.

Demetri: Díky! /křikne na Caiuse, podtrhává, Jane nohy a v náručí si ji nese k sobě do pokoje/

Jane: /nadšeně/ Já jsem ták šťastná. Našla jsem svého pohádkového prince.

Demetri: /během běhu ji políbí, ale narazí do Felixe, Jane se znovu uhodí do hlavy/

Felix: /zmučeně/ Tak vidíš, ty už si se dokonce oženil. /popotahuje/

Jane: /probírá se a uvědomuje si, co se stalo, ale když nad tím tak zapřemýšlí, ani jí to moc nevadí/

Demetri: Felixi, já za to nemůžu. /křičí za ním/

Jane: Hm… ale teď, když jsme svoji, proč toho nevyužít? /mrkne na něj/

Demetri: /vášnivě políbí Jane a rozběhne se k sobě/

Jane: /polibek mu opětuje a už za běhu mu rozepíná knoflíčky u košile/

V jiném pokoji, jiní lidé:

Caius: /přemýšlí nad tím, co právě udělal, ale na mysl mu přišli upíři před hradem, ale podle zvuků z Demetriho ložnice, už tuplem neodejdou/

Aro: /po neodkladných záležitostech, které musel probrat se Suplpícií, se vrací do trůnního sálu/ Tak co, už jsi něco vymyslel? Já jen že už bude pomalu půlnoc a ty tu furt sedíš… / kroutí hlavou nad jeho natvrdlostí a omylem na něj šáhne/ Ne… tys je vážně oddal? /nevěřícně kroutí hlavou/

Caius: A proč by ne? Plnoletí už přeci jsou, ne? Teda až na Jane…

Aro: A co když opustí Volterru… a tím pádem přijdeme o dva důležité články gardy.

Caius: A proč by to proboha dělali? /nechápe/

Aro: Protože by třeba chtěli žít svůj vlastní život mimo Volterru!

Caius: A to dřív nemohli? /stále nic nechápe/

Aro: Teď, když jsou manželé, tak nebudou chtít, aby je bylo slyšet přes celej hrad… a to v tomhle nejde.

Caius: /konečně mu to docvakne/ Já jsem vůl! To snad není možný…

Aro: Takže co teď?

Caius: Co já vím?

Aro: Tak si je zavoláme, a navrhneme jim rozvod… myslím, že Demetri bude pro.

Caius: /přikyvuje a poté řve na celej hrad/ Jane! Demetri! Ihned se dostavte do trůnního sálu!

Jane, Demetri: /končí ve své dočasné činnosti a nějak se zkultivují, aby byli aspoň nějak oblečení/

Aro: /připravuje si proslov, když do sálu vletí Jane s Demetrim a oba mají oblečení toho druhého./

Jane, Demetri: /zadýchaně/ Co jste potřebovali?

Aro: Nějak jsme s Caiem přemýšleli a došli jsme k závěru, že byste se měli rozvést.

Jane: /hystericky/ Ale to přece nejde! Nemůžete nás rozvést, když s tím nebudeme souhlasit!

Caius: /odhodlaně/ Když s tím nebudete souhlasit? To ano, ale když bude chtít jeden, pak se rozvod může uskutečnit. Demetri, vážně to takhle chceš? Já myslel, že jsi nezávazný upír a ty uděláš jeden z největších závazků. /kroutí hlavou/

Demetri: Caiusi, možná jsem byl nezávazný upír, ale to se změnilo po tomto závazku. /zvedl jejich propletené ruce/

Aro: Jsi si jistý?

Demetri: Jsem si na sto procent jistý.

Aro: /vrčí/

Jane: /nevěřícně/ Už to chápu. Vy nejednáte pro naše dobro. Vy jen nechcete, abychom neutekli jako Eleazar, když si našel Carmen. Ale to se nemusíte bát, my nic takového nemáme v plánu.

Aro: /mumlá si/ Ale stejně je to nebezpečné. Rozvod musí proběhnout.

Jane, Demetri: /začínají pěnit/

Demetri: Tak to už je moc. /vyběhne směrem k vládcům a sváže je k jejich trůnům/

Alec: /vchází do trůnního sálu s dudlíkem v ruce a plenkami na svém místě/ Nevíte někdo, jak se to sundává? /ukáže na plenky/

Všichni v místnosti: /válí se smíchem na zemi - na trůnech/