Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tajemství u Cullenů

30.07.2010 (15:15) • ScRiBbLe • FanFiction parodie • komentováno 1× • zobrazeno 4467×

Jednoho, smradem prosyceného dne, který zavalil městečko Forks jako pokaždé, když otevřeli okna v místní fabrice, se ozval z domu, kde bydleli Cullenovi, výkřik. Celá povedená rodinka sebou trhla a otočila své vyděšené pohledy nahoru na schody. Zírali tam dobrých dvacet minut, ale nikdo se neobjevil a ani nezakřičel.

„To by mě zajímalo, co tam ten Emmett zase dělá,” řekl Carlisle spíše sám pro sebe a nevěřícně zakroutil hlavou. Nebo ani nezajímalo. Pomyslel si a stočil oči zpátky ke své knížce s názvem Sex pro věkově pokročilé aneb jak zůstat stále v kondici. Knihu měl pečlivě zabalenou do novin, aby nikdo neodhalil, co čte, ale díky jeho chvilkové nepozornosti mu noviny sklouzly. Esme se právě podívala zamilovaně na svého manžela a všimla si, co to drží v ruce. Plesk! Lískla Carlisleovi jeden pořádný pohlavek. On to ani za mák nečekal, svalil se ze sedačky a zarazil se při svém letu, až hlavou o stůl.

„Ty prasáku, co to čteš?” zasyčela jeho žena a snažila se nemluvit příliš nahlas, aby nevzbudila pozornost přísedících dětí, ale bylo pozdě, protože je Alice, Jasper a Edward upřeně pozorovali. Carlisle se ztěžka zvedl ze země.

„Knížku?” odpověděl a třel si čelo.

„A jakou?!” vypískla. Podívala se na své děti, které celé té situaci přihlížely a kulily přitom oči.

„Zacpěte si uši, děťátka, tohle není nic pro vás,” promluvila k nim sladce a otočila se zpět na Carlislea s nevraživým pohledem.

„Beztak jsem ji našel u tebe!” řekl Carlisle a pobaveně pozoroval její reakci. Celá strnula.

„Já jsem ji dostala,” dušovala se a těkala pohledem po místnosti.

„Tohle je nechutný!” zavřeštěl Edward a s brekem se rozeběhl do svého pokoje následován Alicí s Jasperem.

„Vidíš, co děláš?! Chudáci, teď jsme zranili jejich nevinné dětské duše,” zalamentovala.

„Tak za prvé, nejsou děti, je jim už přes sto a za druhé, oni nemají duši, a už vůbec ne nevinnou!” oponoval jí.

„Asi máš pravdu,” vysoukala ze sebe po chvíli a svezla se na pohovku, ale stále si myslela své. Carlisle si k ní přisedl a nalistoval stránku, kde skončil.

Mezitím u Emmetta v pokoji

Lítal po celé místnosti, nahlížel do každého otvoru a rozhrabával, co se dalo. Rose se na něj nevěřícně dívala, vůbec nechápala, co to dělá.

„Miláčku, copak to děláš?” zapředla sladce.

„Nevím, asi něco hledám?!” odpověděl jí vztekle. Ach jo, ty blondýny! Pomyslel si.

„Vážně? A co?” zajímala se dál, nevěnovala pozornost jeho tónu hlasu.

„Takovou věc, to je jedno!” Zrovna se prohrabával posledním místem, kam se ještě nedostal, ale to, co hledal, nenašel. Bezradně se sesunul na zem a náhle jako když do něj střelí, vyletěl ze dveří. Hnal se po chodbě a zastavil se u Edwardova pokoje, už tam chtěl vejít, ale zaslechl nějaké hlasy. Opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Na posteli seděl Jasper s rukama založenýma v klíně. Nad ním stáli Alice s Edwardem. V obličejích měli rozčilené výrazy, něco mu říkali. Emmett napjal uši, aby slyšel všechno.

„Jaspere, tohle nemůžeš myslet vážně! Alice má úplnou pravdu!” spustil na něj Edward a vyměnili si s Alicí znalecké pohledy.

„Ale mně se to líbí,” zaprotestoval potichu Jasper.

„Líbí? Proboha, vždyť je to hrůza!” Zacloumal s ním Edward. Jasper zavzlykal.

„Musíme být sladěni do posledního puntíku!” promluvila Alice.

„Přesně tak! Ta tvá košile je hrozná, její barva se ani zdaleka nepodobá tomu, co má Alice na sobě!” vykřikl Edward nepříčetně a škubnul s Japrovou košilí, která se okamžitě roztrhla.

„A ten materiál! Myslím, že potřebuješ osobního stylistu, Alice je na tebe moc hodná a povolí ti tvoje odporné módní výstřelky. Rád se toho ujmu!” Na rtech mu hrál vítězoslavný úsměv. Plácl si spolu s Alicí, Jasper využil jejich chvilkové nepozornosti, vyletěl ze dveří a smetl na zem Emmetta, který nestihl zareagovat.

„Běž tudy, já mu nadběhnu z druhé strany,” rozkázala Alice Edwardovi. Prohnali se kolem ležícího Emmetta a v zápalu rozhořčení si ho ani nevšimli. Emmett se rychle vyškrábal na nohy a vběhl do Edwardova pokoje. Skočil pod postel a rozhlédl se. Nic tam nebylo, tak se přesunul k jeho skříni. Celou ji vyházel a jeho pozornost upoutala hromada různobarevných tang. Zaujatě si je prohlížel a vášnivě si k nim přičuchl, aby zjistil, jaké dívce patřily. Nasál podivný a známý zápach a okamžitě je odhodil. Byla Edwardova!

„On nosí tanga! To mě podrž!” rozchechtal a hned zapomněl na tu nechutnou věc, co právě udělal. Zvedl se k odchodu, ale zastavil se, protože na zemi uviděl blonďatý vlas. Rychle ho sebral ze země.

„Ty parchante!” zavrčel a vyběhl ze dveří. Měl štěstí, jelikož právě narazil na Edwarda, který se vracel s nepořízenou. Chytil ho pod krkem a přimáčkl na stěnu.

„Co to je?” zařval na něj a zamával mu tím vlasem před obličejem. Edward se na něj vyděšeně podíval a přimhouřil oči, aby zaostřil na ten předmět, který Emmett svíral v ruce.

„Hm, vypadá to jako vlas,” vydechl po chvíli, když to identifikoval.

„Ne jen tak ledajaký! Pevný, bez roztřepených konečků. S vůní po skořici a vanilce,” rozplýval se Emmett a zasněně se podíval na ten vlásek.

„A co já s tím?” zeptal se Edward a snažil se vykroutit z Emmettova sevření.

„Našel jsem ho u tebe, takže mi laskavě řekni, kde je moje milovaná barbína!” zaječel.

„Tvoje milovaná barbína?” vyprskl smíchy. Emmett se na něj podíval a došlo mu, co právě řekl.

„To jsem nechtěl říct! Jsem z toho tak vyvedený z míry, že jsem to celé popletl. Měl jsem na mysli - barbína pro moji milovanou Rose,” pronesl přiškrceným hlasem. Edward se nepřestával smát.

„Přestaň nebo všem řeknu, že nosíš tanga!” vykřikl Emmett. Edwardovi okamžitě zamrzl úsměv na rtech.

„Já je nenosím!” vykulil na Emmetta vyděšeně oči.

„Edward nosí tanga, Edward nosí tanga!” prozpěvoval si Emmett a začal se kolem Edwarda podivně kroutit. Edward ho chvíli pozoroval a nedokázal určit, co to dělá, ale později mu došlo, že mělo jít o tanec.

„Já nenosím tanga a ty nemáš barbínu, platí?” Nabídl mu svou ruku na důkaz mlčenlivosti. Emmett ji vděčně přijal. Náhle někdo zazvonil. Oba dva se nahnuli přes zábradlí a dívali se, kdo to je.

Esme otevřela dveře. Naproti ní stál nějaký podivný zjev.

„Dobrej, je chlupatá noha doma?” Významně žvýkal, zalovil ve svém rozkroku a odplivl si na zem.

„Chlupatá noha?” opakovala Esme nechápavě.

„Už letím!” zakřičel Edward nadšeně a řítil se rychlostí blesku ze schodů. Ale o něco zakopl a svalil se na zem. Vzápětí se vyhoupl na nohy, prohrábl si svoje zlatavé vlasy a jako ve zpomaleném filmu, s rozpřaženou náručí, se hnal ke dveřím.

„Chlapče, nepřeji si, abys takhle oslovoval moje dítě,” pokárala ho Esme.

„Ale takhle si přeci chlapi říkají - chlupatá noho, zapařený koule, smradlavá hnědko, řiťopichu,” mluvil a rozhazoval přitom rukama Esme před obličejem. Asi mělo jít o nějaký drsný způsob motorického vyjadřování, ale vypadalo to spíš, jako by jí chtěl vypíchnout oči. Esme nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Ne? Tak dobře,” vzdychl si pro sebe onen neznámý.

„Už jsem tady,” zajásal radostně Edward, odstrčil Esme a pevně ho objal.

„Jen pojď dál,” vyzval ho po chvíli a ani nevšiml si, že jeho matka ležela rozpláclá v hromadě hlíny díky rozsypanému květináči.

„Pro dobrotu na žebrotu,” vzdychla si pro sebe.

Emmett nemohl zpustit oči z Edwardova společníka. Někoho mu připomínal. Ta jeho vrávorající chůze, kdy zakopával o své vlastní nohy. Vyplesklý výraz v obličeji a jeho věčné zalévání se rudou barvou. Nervózní zkousání rtu. Najednou se mu v hlavě rozsvítilo. Přiskočil k nim.

„Nazdar, Bello,” plácl ji potěšeně do zad, až to zadunělo. Ona se zakymácela a z nosu jí vyletěl zelený sopl.

„Já nejsem Bella, jmenuji se Bill!” řekla po chvíli nějakým prazvláštním přízvukem.

„Tvůj brácha je asi zfetovanej, ne?” Nahnula se k Edwardovi a zasmála se svým slovům.

„Nejsem zfetovanej, to spíš ty. Můžeš mi říct, proč máš tohle?” Sáhl jí pod nos a dotkl se pečlivě nalepeného kníru. Zas tak pečlivě nalepený nebyl, protože se pod Emmettovým dotykem odlepil a spadl na zem. Edward nevěřícně vykulil oči, Emmett se rozchechtal a Bella stála jako přimražená.

„A tohle?” Jediným pohybem jí strhl z hlavy zavšivenou paruku. Edward už vypadal, jako by měl na místě dostat infarkt. U jednoho oka mu spodní víčko podivně poskakovalo, svým vytřeštěným pohledem a pusou do kořán, by mohl zfleku zahrát nějakého blázna. Dnes už se podruhé rozbrečel a utekl. Bella se rozeběhla za ním.

„Tak to bychom měli,” zasmál se Emmett a pokračoval ve svém hledání ztracené barbíny. V tom ho někdo vyrušil.

„Zdar, brácho!” Otočil se za známým hlasem.

„No nazdar,” oplatil pozdrav Jacobovi a dál si ho nevšímal.

„Hledáš něco?” zeptal se Jacob, který stál pořád u něj.

„Jo!” odpověděl rozzuřeně, pak se zastavil a s úsměvem se podíval na Jacoba. Ten na Emmetta vytřeštil oči a začal couvat, ale neměl šanci, protože ho Emmett chytil za ruku a prohledával ho. Rukama mu bloudil po vnitřní straně stehen, po zadku, hrudi.

„Ach, tohle mám rád, ještě,” zavzdychal Jacob. Emmett se vyděsil a uskočil od něj.

„Cože?” vykoktal vyděšeně.

„Cože?” opakoval nechápavě Jacob.

„Já se ptal první. Jsi gay?” vypískl Emmett. Jacob vyvalil oční bulvy.

„Nejsem!” zakroutil hlavou a zrudl.

„Už musím,” rozloučil se s Emmettem a zmizel. On tam ještě chvíli stál a pak se vydal do svého pokoje, jelikož už neměl sebemenší naději, že někdy najde svou barbínku. Otevřel dveře a to, co viděl, mu vyrazilo dech. Na posteli seděla Rose a v ruce držela barbínu, kterou tak dlouho hledal. Česala jí vlasy a ty jí v chuchvalcích vypadávaly. Nohy se mu podlomily a bezvládně se svalil na zem. Po chvilce vzhlédl. Rose ji stále česala to, co jí zbylo na hlavě. Už neváhal ani vteřinu a rozeběhl se k ní.

„Rose, podívej, máš zvlněné vlasy!” vykřikl. Věděl, že tohle na ni zabere. Okamžitě upustila barbínu na zem a vrhla se k zrcadlu.

„Kde?” zapištěla, ale na to jí Emmett neodpověděl, protože už pevně svíral v ruce svůj poklad a hnal se pryč. Zastavil se až v kumbále. Sedl si do rohu a pohladil ji po hlavě.

„Chudinko moje malá, co ti to provedla ta potvora?” Skoro brečel.

„Cože? Ona ti myla vlasy a nedala ti na ně ten voňavý kondicionér, po kterém máš vlasy jemné a snadno se rozčesávající?” zavřeštěl.

„Emmette?” Uslyšel Edwardův potěšený hlas. Otočil se a spatřil ho. Stál blízko u něho spolu s Bellou a v ruce něco svíral. To něco se najednou zablesklo. Byl to foťák.

„A mám tě!” zajásal Edward, chytil Bellu za ruku a běželi pryč.

„Né!” zařval Emmett a rozeběhl se za nimi.

Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství u Cullenů: