Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je haluz!!! 10. kapitola

10.07.2014 (11:45) • chloe • FanFiction parodie • komentováno 7× • zobrazeno 2233×

10. kapitola

Edward

„Myslím, že portál je připraven,“ oznámila nám Ave.

„Myslíš? Nebo to víš?“ obořila se na ni Rosalie zvláštně pisklavým hlasem.

„Samozřejmě, že to vím, ale jděte postupně,“ poradila nám.

Rosalie se zprudka nadechla a učinila krok směrem k portálu. Tentokrát se tomu vcucnutí nebránila. Ani Emmett s Jasperem, kteří ji vzápětí následovali.

„Snad svého bratra najdeš,“ řekla Alice a zamávala jí na rozloučenou.

„Snad,“ přikývla Ave a sledovala, jak Alice vchází do středu portálu.

„Teď ty,“ řekla mým směrem a mírně odstoupila od portálu. „No tak, jdi už,“ pobídla mě znovu, když jsem se nehýbal.

Tak jo, to zvládnu, povzbudil jsem se. Následoval poslední potřebný nádech a výdech. Poslední úder srdce a pak už jen krok vpřed a…

„Aááá!“

Ocitl jsem se ve víru růžové a fialové barvy. Všechno se se mnou točilo a já jako bych klesal ke dnu toho tajemného víru.

„Emmette! Rose! Alice! Jaspere!“ volal jsem jednoho po druhém, ale nikdo se mi neozval.

Najednou jsem v dálce zahlédl lesní porost a můj pád se ještě zrychlil...

Vyplivlo mě to a já se svalil přímo na Alicini záda.

„Au!“ vyjekla překvapeně.

„Emmette, sedíš mi na hlavě,“ vrčela Rosalie opodál.

„Jste všichni v pořádku?“ ptal se Jasper, který jako jediný stál na nohách.

„Jo,“ povzdechla si Alice a shodila mě ze sebe. Pak se upíří rychlostí postavila a nešťastně si prohlížela svůj zablácený baseballový dres.

„Halelůja! Jsme zase upíři,“ zvolal jsem nadšeně a taky vstal.

„Ble,“ postěžovala si Rosalie a začala si z vlasů vyndavat kusy bláta.

„Sakra!“ zaklel Emmett a začal si šacovat kapsy u svého dresu.

„Co to vyvádíš?“ zeptal jsem se.

„Ale. Měl jsem v kapse foťák. Chtěl jsem to ukázat Nessie, ale asi mi zůstal v těch druhých kalhotách,“ lamentoval.

„Sakra!“

„No, to se bude Kellan asi dost divit,“ zasmála se Alice.

„Snad to neukáže ostatním,“ uvažoval Jasper.

„Jestli je jen trochu jako já, tak už teď to mají všichni na facebooku,“ nesouhlasil Emmett.

„My ale nemáme facebook,“ upozornil ho Jasper.

„Eh. No jo, vlastně,“ zaskřehotal přiškrceně.

„Emmette,“ zavrčel jsem, když jsem se z jeho hlavy dozvěděl, že nejen že ten požírač času máme, protože nám ho všem tajně založil, ale co hůř, vybíral nám profilové fotky.

„Bella s Alice tě zaručeně zabijou, až se o tom dozví,“ upozornil jsem ho dopředu, protože jejich profilové fotky byly… no, řekněme, že byly… dost hrozný.

„Až se dozvím o čem?“ ozvala se Alice a pozorně si nás dva prohlížela.

„Že máš hlínu na zadku,“ řekl rychle Emmett.

„Mám hlínu všude,“ upřesnila vzápětí. „Víte, co mě teď tak napadlo?“

„Ne. To ty jsi tu jasnovidka,“ připomněla jí Rosalie podrážděně.

Nikdy neměla moc ráda řečnické otázky…

„Chudák Ashley, až uvidí ten binec, co jsme jí v bytě udělali.“

„No, Nikki asi taky nebude moc odvařená z mého ranního výstupu s jejím mužem,“ souhlasila Rosalie.

„Sakra! A já asi zapomněl nakrmit toho psa!“ zhrozil se Emmett, ale podle toho, co jsem slyšel, by ho ten pes sežral, kdyby se o to byl pokusil.

„To Jackson přišel jen o pěknou kocovinu, takže by mi měl spíš poděkovat,“ zachmuřil se Jasper.

„Hej a umíte si představit, jak se bude Robert tvářit, že už není v Anglii?“ zapojil jsem do debaty.

Všichni propukli v hlasitý jásot, protože tohle chlapec asi jen tak nepobere…

Smáli jsme se opravdu všichni, ale až na opodál stojící Bellu. Chvíli nám trvalo, než jsme si jí všimli a zadusili v sobě stále přicházející salvy smíchu…

„O čem to tu mluvíte?“ zeptala se zmateně.

„Ale o ničem.“ Mávl jsem rukou a spěchal ji obejmout…

Bella

„Taky tě ráda vidím, Edwarde, ale byli jste pryč sotva pět minut,“ upozornila jsem ho a snažila se vysvobodit z jeho drtivého obětí.

„Slib mi, že nikdy nepojedeš do Hollywoodu,“ zamumlal mi do ramene a přitáhl si mě k sobě ještě blíž.

„Jo, tak to ti můžu slíbit s čistým srdcem. Jak jsi na něco takového vůbec přišel?“ zeptala jsem se nechápavě.

Neměla jsem totiž nejmenší tušení, co se tu děje, ale bylo to divné. Hodně divné…

„Kde je vůbec ta holka? A proč jste celý od bláta?“

Edward mě pustil a tázavě pohlédl na ostatní. Ti se však tvářili, jako by se jich to vůbec netýkalo. Akorát Rosalie lehce zamítavě zakroutila hlavou.

No, tak si to nechte. Co všechno se mohlo za těch pět minut asi tak stát, aby mi o tom nemohli říct...

„Je po bouřce. Tak náhle,“ zauvažovala jsem a litovala, že ani tentokrát si baseball nezahraju. „Není to divné?“

„Ne,“ odpověděli sborově.

„Kde je Renesmeé?“ chtěl vědět Edward.

„No, přece na hřišti s Esmé a Carlislem,“ připomněla jsem mu zmateně.

„Tak pojďme za nimi, ne?“

Rozhodla jsem se to raději nekomentovat a rozběhla se spolu s nimi zpět na hřiště, kde už na nás nervózně čekal zbytek rodiny.

*********

Na všech byla jasně znatelná úleva, že jsou všichni v pořádku, a není divu. I já o ně měla velký strach. Proto jsem se ho také vydala hledat…

„To byl teda haluz,“ řekl Emmett tiše a všichni zúčastnění souhlasně přikývli.

„Dneska už si asi vážně nezahrajeme,“ řekla jsem zklamaně a pohlédla na náhle úplně jasnou oblohu.

„Tak pojďme domů,“ zaprosila Nessie a přivinula se mi k boku.

„Jsi unavená, broučku?“

Lehce přikývla a zavřela víčka. Chtěla jsem ji vzít do náruče, ale Edward mě předběhl.

„Tati, přečteš mi ještě pohádku?“ zeptala se rozespale.

„Jistě, Nessie. Jakou bys chtěla?“ zeptal se a hleděl na ni jako na svatý obrázek.

„Třeba tu o Sněhurce?“ navrhla jsem s úsměvem.

„Ne!“ vyjekl Edward polekaně.

Co je? To byl přece jen návrh…

„Myslím, že na Sněhurku je Edward alergickej,“ rýpla si Rosalie.

„A to od kdy? Vždyť je to moc pěkná pohádka,“ divila se Esmé.

Já jsem raději mlčela, a když pak řekl to, co řekl, už jsem se dál nevyptávala...

„Odteď a až na věky,“ odsekl.

The End

Všem moc děkuji za trpělivost a komentáře, které jste mi věnovali. Pevně věřím, že se spolu setkáme u některé z mých dalších povídek, či alespoň parodií. Připravuji pro vás totiž další. Bude se jmenovat Tak to je brutus!!! a tentokrát si vezmu na paškál hlavně Bellu, která se ocitne ve světe za zrcadlem, kde je všechno úplně jinak, než jsme zvyklí...

Pořád nemůžu uvěřit, že je fakt konec. Je to první kapitolovka, kterou jsem tady dokončila, takže pokud máte nějaké připomínky nebo tak, budu ráda, když mi je zanecháte níže. Ave si jednoznačně nechávám v záloze, takže když přijde nějaký nápad, možná ji zase vytasím, ale zatím to v plánu nemám.

Vaše chloe. xoxoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je haluz!!! 10. kapitola: