Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Zas nic?

18.02.2012 (16:00) • Hanetka, MisaBells • FanFiction parodie • komentováno 31× • zobrazeno 5714×

Zas nic?

Zas nic. Nessie si zklamaně povzdechla a zoufale sledovala zrzavý chlupatý zadek, mizící mezi stromy. Vždycky, když to vypadalo, že by Jacob konečně mohl zabodovat, najednou se začal třást jako v záchvatu čtvrtodenní zimnice, vyletěl jako čert z elektriky, obrazil chlupy jako jarní louka pampeliškami a vzápětí zmizel lítat po lese. Kruci!

Skousla si ret, zapnula knoflíčky na halence (jen tři, ke čtvrtému se nedostali) a srovnala si minisukni. Dnes si zkusila vzít podvazky... a vypadalo to, že to funguje. Jakeovi se rozšířily nosní dírky a srdce mu začalo bušit skoro ve tříčtvrťovém rytmu. Jenže než ho dokázala zbavit kalhot, vyrval se z nich sám. Bohužel přeměnou – takhle to v plánu neměla.

Naštvaně se vydala domů. V pokoji sebou praštila na postel a frustrovaně zafuněla. S takovouhle bude panna ještě za sto let!

„A stalo by se něco tak strašného?“ ozvalo se z vedlejšího pokoje.

No jo, táta. „Nelez mi do hlavy! Taky ti nelezu do tvé nepozvaná!“ zaječela zpátky a zahihňala se, když si vzpomněla na to období, kdy svoje přání prostřednictvím vizí vnucovala každému, na koho dosáhla, a slova „Pochovej Nessie!“ se stala synonymem trestu. Jen Jacob se nikdy nenechal otrávit a nadšeně jí plnil, co jí na očích viděl. Jacob... Tak proč jí to nesplní teď?

Ale kdo jí pomůže? Snad nějaký amorek by mohl... nebo svatý Valentýn kdyby se tu ochomýtal... třeba by jí poradili. Najednou se na posteli posadila a vyjeveně zazírala na okno. Dovnitř se valil nějaký mrak nebo co...

Průhledný opar se procpal oknem a povznesl se nad křeslo. Nabýval na objemu a zakaloval se přes růžovou do oranžové, karmínové a vínové. Z červené mlhy vykouklo nejdřív jedno oko, pak druhé a nakonec ohromné břicho. Nožičky křesla se s úpěním rozjely do všech světových stran a vzduch pohltila vůně hroznů. Nessie to všechno sledovala s narůstající panikou a neustále kmitala pohledem ke dveřím. Utéct, neutéct…

Přízrak škytnul a se slaboučkým puf se zhmotnily z toho kulatého břicha dvě nohy, příliš krátké na to, aby dosáhly na zem, přestože opěrky se rozvalily do stran.

„Tě pic…“ zašeptala Nessie.

„Tě pic taky,“ odvětil zarostlý, poloplešatý chlap v jejím pokoji. „Tak,“ nadechl se a zavrtěl v křesle ve snaze se uvelebit. „Uděláme kšeft?“ navrhl a vilně zakmital obočím.

„Co?“ Nessie byla mimo sebe. Stála, zírala, nechápala…

„Volala jsi mě, ne? Asi sis se mnou těžko chtěla dát vínko… Tak co potřebuješ?“

„Už raději nic…“ hlesla Nessie.

„To je k vzteku… Takovou práci mi dalo se sem dostat, zabloudil jsem mezi mraky, srazil se s vrabcem – budiž mu země lehká – a vyděsil sousedy za lesem, když jsem jim přistál na jídelním stole… A ty sis to rozmyslela?“ stěžoval si.

„Nemáš být malý, roztomilý a k zulíbání?“ sykla rozčíleně Nessie. Takhle si svatého Valentýna vážně nepředstavovala. Kde se stala chyba?

„No a nejsem?“ durdil se Valentýn. „Měřím sto čtyřicet centimetrů, má kštice je nejroztomilejší ze všech svatých a líbat se taky umím!“

„Proč se mi tomu nechce věřit? A sto čtyřicet, tomu bych i věřila, ale kolem pasu!“ kníkla Nessie a litovala ostatní svaté, jestli tahle plešatá osoba je nejhřívnatější…

„Tak co chceš?“ sykl už rozzuřeně Valentýn a začal cosi hledat v hábitu, který mu byl očividně malý.

„Chci…“ Nessie se zarazila. Nedokázala si najednou představit, že tomuhle říká, jak touží po spojení s Jacobem.

„Ahá, takže pantomima? Na tu jsem dost dobrej, tak jedeme… Ukazuj…“ Nessie se zajíkla děsem. Ukazovat SEX?!

„Chci, aby Jacob chtěl…“ Bože, to je trapný!

„Co aby chtěl?“ zajímal se Valentýn, očividně namíchnutý tím, že žádná pantomima nebude. Vytáhl z hávu lahev a řádně si lokl. Vzduch zaplnila vůně červeného vína. „Chlapi toho chtějí, to bys nevěřila…“

„Mě – chci, aby mě chtěl…“ Valentýnovi zaskočilo a jeho obličej zbrunátněl. Křeslo hlasitě vrzalo, zatímco se pod tíhou břicháčka rozjíždělo.

„Jakože… to?“ kuckal Valentýn.

„Asi jo, záleží na tom, co je to to.“

„No to!“ naznačil Valentýn, znovu zacukal obočím a zavrtěl se v křesle. Nessie zrudla.

„Jo to…“ pochopila. „No, tak to jo…“ přiznala. Odmítala se na něj podívat a raději zkoumala vzor koberce.

„Víš ale, že jsem jen kněz? Oddávám, posvěcuji, léčím dnu a padoucnici…“ vyjmenovával.

„Jsi patron čtrnáctého února!“ vyjekla Nessie.

„A co jako? Kdyby mě popravili třináctého, tak jsem patronem třináctého… A mou popravu laskavě nezmiňuj, ještě teď mě bolí za krkem…“ vztekal se a začal nervózně kmitat nožičkami nad zemí…

„A kdo mi to udělá?“

„Zkus sexshop,“ navrhl a znovu se napil. „Nebo bordel.“ Valentýn se zamyslel. „Nebo Amora…“

Rozhihňal se jako malá holka a poposkočil. Křeslo ruplo a hlasitá rána uvelebila Valentýna na zemi. „Do prkenných vrat…“ zaklel a škrábal se na nohy. Nessie konečně pochopila, proč seděl. Neudržel balanc a v jednu chvíli, kdy to vypadalo, že vypochoduje skrz okno ven, to vybral a zamířil na opačnou stranu, ke knihovně. Tam se zarazil, opřel a znovu se napil. „Ten pohyb mě jednou znovu zabije,“ vzdychl urvaně. „Tak co? Rozhodla ses?“

„Jak kontaktuju Amora?“ hlesla.

„Co já vím? Pošli mu esemesku…“ frkl.

Nessie naskočila husí kůže, která absolutně nesouvisela s Valentýnem. Matně si uvědomovala, že ji cosi šimrá na břiše a na hrdle. Roztřásla se jí kolena a zatočila hlava z omamné vůně růží a čokolády. Pokoj zalilo bílé světlo a poslední, co viděla, byl šklebící se Valentýn, který se pokouší vyskočit z okna a řítí se díky gravitaci k zemi, ale bylo jí to jedno… prožívala jakousi tichou soukromou chvilku… že by její frustrace vyplula na povrch?

„Někdo mě tady volal? Tak kdepak ho máme, šibala? Kdepak jsi, zlatíčko, kampak mám poslat ten svůj šípeček?“ vrkala zhmotnělá postava, která se zjevila přímo uprostřed pokoje.

Nessie zamrkala a protřela si oči. Tak zatímco Valentýn vypadal alespoň jako kříženec zástupce dědy Charlieho s fráterem Tuckem z Robina Hooda (pupek, prořídlý ježek a alkoholické výpary), tenhle předčil její nejdivočejší noční... ne, nedalo by se říct, že můry. Spíš scénku ze špatného muzikálu. Pro pět ran do hlavy a šestou do čepice, tohle že je... Amor?

Štíhlounké, skoro chlapecké tělo, ale s pěkně vyrýsovanými svaly, kterému buď ochlupení nikdy nenarostlo, nebo bylo pečlivě depilované. Účes jako Justin Bieber. Oblečený byl ten striptér jen v krátké – co to je, sukýnka? Vždyť podobnou mám na sobě já! blesklo Nessie hlavou. Bělostná labutí křídla s peříčky natočenými do kudrnek. Oči s linkami! Rtěnka! A krucipísek, nalakované nehty!!!

„Š-ší-šípeček?“ zadrhla se Ness, než z ní tahle zdrobnělina vůbec vypadla. „Jaký šípeček? A kam bys ho chtěl posílat?“

„Tenhle,“ zvedl Amor šíp vložený do luku a zjevně připravený k výstřelu. „A pošlu ho, kam jen si bude hošíček přát. Do srdíčka, to bývá nejčastější přáníčko, že ano? Ale mohl bych vybrat i jiná místečka...“

„Jaká jiná místečka?“ pořád ještě třeštila oči Nessie.

„Jéje, na tělíčku máme takových šikovných cílečků, jen si vybrat!“  zvedl zjevně čtyřprocentní Amor významně jedno obočí a afektovaně zamával volnou rukou. „Pupíček, třeba,“ olízl se mlsně.

Do háje, co to je? Jak to, že ji nikdo nevaroval? Proč v těch starověkých bájích a pověstech někde nepsali, že Amorek je zjevně přihřátý?

Ale vlastně... ve starověkém Řecku tohle bylo normální... nebo ne?  Ale proč teda tahle kreatura dodnes zůstala symbolem lásky? Od tohohle pomoc nechce. Ještě by jí po Jacobovi vyjel...

„Víš co? Radši jdi,“ snažila se vycouvat ze zjevně nedomyšlené výpomoci.

„Ale pročpak?“ podivil se Amor a zálibně pohladil šíp. „Jen mi ukaž, kam a koho, a já ho trefím natošup. To je on?“ zadíval se na Jacobovu fotku na Nessiině nočním stolku. „Ale božíčku, to je ale kousek!“ vyvalil oči a zálibně zamlaskal.

„Tak a dost už,“ rozlehl se Edwardův hlas pokojem, zároveň s ohlušující ranou dveří o zeď, jak je rozrazil. „Kdo má tohle poslouchat? Jestli hned nezmizíš, popadnu ten šípeček a zarazím ti ho do prdýlky!“

„No, ne že by se mi to nelíbilo,“ zasnil se Amor. „Ale to by nešlo. Je to můj pracovní nástroj. A jsem ve službě. Možná potom...“ mrkl levým okem.

„Mě snad skolí infarkt. Nejdřív trnu hrůzou, že si tu moje dcera bude hrát s Valentýnem, a teď abych ještě řešil tuhle buz…nismenovskou karikaturu,“ vyhrkl opravně Edward a krátce kmitnul pohledem po své dceři, která byla ještě v šoku, takže jeho rasistickou poznámku nevnímala. „Zmiš… kšic!“ houkl na Amora. Ten se jen vypnul v prsou a zatnul svaly. Koutek úst mu zacukal a jeho pohled sjel Edwarda od kořínků vlasů k patám. Edward se zachvěl a zavrtěním hlavy odehnal ten omamný erotický pocit v zátylku… „Neomamuj, amatére,“ sykl a mávl rukou.

„Takže já tě omamuju, jo?“ trylkoval Amor a rovnal si minisukni.

„Táto?“ zajíkla se konečně probraná Nessie. „Tys poslouchal?“

„Já? Nikdy!“ dušoval se nepřesvědčivě Edward.

„Tatík, jo? Takže ti to s tou holkou tehdy klaplo?“ zapojoval se do diskuze Amor. „Taková škoda,“ posteskl si.

„Nech si na mou manželku zajít chuť,“ řekl bezmyšlenkovitě rudě vidící Edward.

„Já spíš na manžela,“ mrknul na něj Amor a Edward ztuhnul v… zádech. „Co děláš večer?“ flirtoval Amor.

„Ehm…“ odkašlala si Nessie. „Neruším?“

„Jen trochu,“ sykl Amor.

„Ne, nerušíš,“ řekl ihned Edward. „Jdi si po svých, ty pelikáne!“ odehnal Amora, který jen fňukl a v obláčku růžových srdíček zmizel. „Nessie…“ začal opatrně Edward.

„Nevím, kde je, takže ti nepovím, kde ho máš najít a zabít, tati…“

„Spíš mě napadlo, že bych ti mohl pomoct já,“ kníkl Edward a špičkou boty začal obkreslovat jeden ze vzorů na koberci.

„Ty?“

„Já.“

„Ty?!“

„Já?“ podivil se Edward sám nad sebou. Kde se v něm vzalo tohle? „Já,“ řekl už rozhodnějším tónem. „Hele, o nic nejde. Jsi už dospělá a je na čase, abychom vyložili karty na stůl a…“ Do pokoje se přiřítila Bella s pytlíkem ledu a teploměrem. V podpaží svírala flanelovou deku a hrnula se ke svému muži.

Co je?“ vyhrkl šokovaný Edward, než mu Bella vrazila teploměr mezi zuby a začala ho balit do deky.

„Odpočiň si, jsi unavený z té věčnosti… Nemáš horečku? Chceš nějakou srnku? Ohřeju ti ji, neboj, nechceš si lehnout?“ brebentila Bella.

„Jsem naprosto v pořádku!“

„Carlisle! Co mám dát upírovi na blouznění?!“ zaječela Bella do domu.

„Facku!“ navrhl přátelsky Emmett z přízemí. V Edwardovi bouchly saze.

„Chci si jen s dcerou promluvit o sexu s Jacobem, nic víc… proboha!“ zděsil se, když mu to došlo.

„Není třeba, fakt!“ bránila se Nessie a trochu posmutněla. „Stejně mě nechce… vždycky bouchne dřív…“

„Dřív?“ Edwardovi přeskočil hlas o tři oktávy.

„Dřív, než k něčemu vůbec dojde,“ dořekla Nessie.

„Aha,“ vydechl Edward.

„Budu dole, kdyby něco,“ špitla Bella a zmizela. Rozhovor o sexu s Nessie už absolvovala, ale očividně to nemělo cenu. Spíš by si měl někdo – odtáhla štít a nechala svou myšlenku vplynout do Edwardovy hlavy – promluvit s ním!

Edward si odkašlal, nadechl se a začal. „Víš, Nessie, my mužští... jsme v podstatě dost žárlivá stvoření...“

Jak pokračoval dál, Nessie kulila oči čím dál víc a pak jí v nich zaplanul ďábelský plamínek.

Po nějaké době stála opřená o borovici na kraji lesa a se založenýma rukama sledovala Jakea, který se jen v odrbaných džínách, které měl porůznu poschovávané po lese pro strýčka Příhodu, konečně šoural ze zdravotní „procházky“. Skoro se stmívalo. Tentokrát to opravdu dost natáhl.

„Už ses vylítal dost?“ zeptala se Nessie ledovým hlasem. Jacob se zarazil.

„Mohla jsi běžet se mnou...“ řekl nejistě a střelil po ní pohledem. Jak jí má vysvětlit, že pokaždé bouchne do vlka, protože jinak by asi vybouchnul jinde a jinak? Není to tak dávno, co ještě běhala málem s plínkami. Pár let a je z ní kráska, o jaké se mu nesnilo ani tehdy, kdy měl trochu divoké sny kvůli Belle. Ale ani tehdy se nebudil každý den v pozoru jako teď. Ale co má dělat? Tady pořád někdo hlídkuje – všichni tu mají sluch lepší než kterýkoliv vlkodlak a Edward slyší i to, na co jen myslí. Ale stejně je divné, že nějak přestal vrčet. Poslední dobou se spíš potutelně usmíval a jen divně pokukoval. Co má asi za lubem?

„Kam bych běhala?“ ohrnula ret Nessie. „Na takové blbiny nemám čas. Budu muset začít balit...“

„Balit?“ zeptal se Jacob nechápavě. „Co balit? Vánoce byly před půl rokem a narozeniny nikdo nemá.“

„Kufry, Jakeu. Kufry. Za dva dny odjíždím.“ Nessie zpod řas opatrně koukla na zkoprnělého Jakea a tajně se usmála.

„Odjíždíš...“ ucedil. „A kam? A proč? A kdy jste mi to hodlali říct?“

„Říkám ti to teď. Jedu do Brazílie. Pozvaly mě Zafrina a Senna a Kachiri... A je u nich na návštěvě i Nahuel a prý se mě nemůže dočkat. Stejně bude zajímavé potkat se s někým, kdo je stejný jako já,“ přemítala Nessie a sledovala, jak Jake brunátní. „Když tu tehdy byli, byla jsem malinká, ale zdál se mi moc hezký. Taky jsem se mu líbila, prý už tehdy ze mě nemohl spustit oči. A teď už jsem vyrostla...“

Teď Jakeovi začalo cukat oko. Zabírá to! zajásala Nessie v duchu. Nabrala dech a pokračovala. „Prý bychom se k sobě hodili, říkal táta...“

„Tak říkal táta,“ usekával Jake jako dlátkem. Tak tady to máme! To jsou ty Edwardovy potutelné úsměvy! Ale tohle ne, tohle jsme si nedomluvili, Cullene!

„Ale ty jsi moje,“ zavrčel výhrůžně a udělal k ní krok.

„Jsem?“ špitla nejistě Nessie.

„Jo,“ přisvědčil Jake rozhodně a udělal k ní další krok. „A žádnej Nahuel. Já. Já jsem tvůj otisk, vzpomínáš?“

„Jenže Nahuel mi neuteče v kožichu do lesa,“ zvedla k němu hlavu Nessie, protože už stál úplně těsně u ní, „zrovna když mi má rozepnout čtvrtý knoflík...“

„Jenže Nahuel z tebe nešílí tak jako já. A čtvrtý knoflík bych nemusel ustát,“ vzal ji Jacob do náruče.

„No, však jsme nemuseli stát,“ zrudla Ness. „Mohli jsme si na to... lehnout...“ hlas se jí vytratil a krvavě rudé tváře schovala Jakeovi na prsou.

„Nessie, ty mě zabiješ!“ zavyl Jacob. „Kde bereš takové provokativní řeči? Víš, co to se mnou dělá?“

„Ne. Tak mi to předveď,“ odvážila se Ness a přejela mu dlaní po břiše. Zatnul svaly a zhluboka se nadechl.

„Na tohle máš ještě čas,“ zkusil to nejistě. Pořád čekal, že sem vlítne Edward nebo Bella jako vždycky, ale pořád nikdo nešel. Začalo mu to být divné.

„Možná. A možná ne. Táta myslí, že jsem stará dost. A že Nahuel...“ A teď se jí hodilo, že může dotekem posílat vize. Jacobovi proběhl před očima trailer na erotický film s Nahuelem a Nessie v hlavních rolích. Zdařile sestříhaný...

A dost. Jacob v tuhle chvíli přestal myslet na následky. Před očima se mu mihla představa jeho Nessie s nohama kolem boků toho napůl upířího Jihoameričana a tím bylo jeho sebeovládání v tahu.

Bylo mu jedno, že Edward je kousek odtud.

Bylo mu jedno, že barák je plný upírů, kteří všechno slyší.

Bylo mu jedno, že Nessie je „ještě mladá“.

Byla jeho. Je jeho. A nikdo mu ji nevezme.

Už ne.

Konečně! blesklo Nessie hlavou, když spolu padli do mechu. Knoflíky už nepočítala – neměla co. Až půjdeme domů, stihla si ještě pomyslet, bude mi Jake muset půjčit alespoň ty některé ty džíny...

Z lesa se ozvala rána roztříštěného stromu a Edward v obýváku sebou trhl. Automaticky se začal pohupovat dopředu a dozadu a třel si kolena. Co to jen provedl? Navedl vlastní dítě k sexu! Proboha, zkazí jí tím život!

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Bella, když k němu přišla blíž a pohladila ho po rameni.

„Měla bys mě nenávidět…“ zaúpěl.

„Někdy je mezi láskou a nenávistí tenká linie, lásko,“ ujistila ho. Edward se přestal houpat a vzhlédl ke své manželce.

„Cože?“

„No… ehm… víš jak… někdy sama nevím, jestli tě miluju, nebo…“

„A teď? Co cítíš ke mně teď?“ přerušil ji netrpělivě. Myšlenka na to, že by mu vážně vyhověla a nenáviděla ho třeba tak moc, že by ho opustila… brr…

„Teď cítím úctu,“ zašeptala a ukazováčkem ho pohladila po hrdle. „Respekt…“ Ruka jí sjela po Edwardově košili níž k hrudi, „lásku…“ Ještě níž – Edward zatajil dech. „Vzrušení…“ Zavřel oči, když mu Bella pohladila kůži v oblasti pásku, „a primitivní chtíč,“ zavrněla na konec. Edward už to nevydržel. Vystřelil z místa a v duchu si plánoval trasu, kam ji unese, aby nenarazil na holý Jacobův zadek. Však on ukáže Belle, jak umí být primitivní!

Nahoře na mráčku si Amor s Valentýnem spokojeně tleskli do dlaní. A připili si z Valentýnovy láhve.

***

Rok se s rokem sešel, a Amorovi s Valentýnem se to trochu rozleželo. Volné pokrečování valentýnské povídky najdete TADY.

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), MisaBells, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Zas nic?: