Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Zubní protéza pro Edwarda – 3. kapitola

02.05.2013 (19:45) • Lenusilka, alanisealicecullen • FanFiction parodie • komentováno 9× • zobrazeno 2502×

Edward:

Kráčel jsem nemocnicí a přemýšlel, proč sem Nessie šla a nechtěla, aby to někdo věděl… Nedaleko gynekologie jsem uslyšel myšlenky mladého doktora, jak přemýšlel nad mladou neznámou těhotnou dívkou. Chudáci její rodiče, ti z toho asi radost mít nebudou… Ušklíbl jsem se. Měli jí dát morální ponaučení… Tohle by se u nás nikdy nemohlo stát. Nessie.

V tu chvíli jsem ztuhnul a nevěřícně je poslouchal, po nějaké chvíli, co jsem se vzpamatoval, jsem zaklepal na dveře a vešel dovnitř, kde seděla Nessie, která byla na pokraji zhroucení a usměvavý doktor, který se otočil za zvukem otevírajících se dveří. Jeho úsměv se zvýšil.

„Gratuluji, budete otcem,“ pronesl radostně, a kdyby upíři mohli, tak bych teď omdlel.

Nejdřív jsem zmateně koukal z pobledlé Nessie na stále se zářícího doktora, a pak jsem zmateně zavrtěl hlavou.

„Ale já nejsem otec toho dítěte, ale bratr Nessie,“ bránil jsem se a už v duchu přihlašoval Jakea na kastraci. Doktor zmateně zamrkal.

„A-aha a chcete si to dítě ponechat?“ Viděl jsem Nessie, jak otevřela pusu, ale já to řekl za ní.

„No, musíme si to promyslet, když si vzpomenu, kdo je otec.“ Zavrčím. Doktor jenom nechápavě přikývl, poté jsme se s ním rozloučili a šli jsme v tichosti do auta, směr domov.

„Víš,“ začal jsem poučovat, zatímco jsem řídil. „S tímhle jsi ještě mohla počkat. To, že ses narodila ve 21. století a vypadáš na dvacet, ještě neznamená, že se tak musíš chovat!“

„A jak se tedy mám chovat? Jako zamindrákovaný idiot z 19. století, který čekal na první sex sto let?“ pronesla zahořkle. „A to dokonce po svatbě.“

Bože, chová se stejně jako její matka.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš, mladá dámo,“ okřikl jsem ji otcovsky, ale chápal jsem ji. Byla z té zprávy stejně vykolejená jako já a ještě se nevzpamatovala. A ani já ne. Byl jsem si jistý, že se nevzpamatuji minimálně do svatby toho mrněte.

A sakra!

„Doufám, že dobře víš, že si toho čo… Jakea budeš muset vzít.“ Nessie se na mě podívala s nadějí v očích.

„Myslíš, že do toho dne ho ostatní nezabijí? S tebou v čele?“

„Hele,“ ohradil jsem se, ale v duchu jsem musel uznat, že něco málo pravdy na tom bude.

***

Vstoupil do obývacího pokoje spolu s Nessie a nestačil jsem se divit. U stolu seděli Jasper, Carlisle a kupodivu i Jake a hráli Car… cosi. Zkrátka tu blbost. Chtěl jsem svolat rodinnou poradu, ale ti tři byli v jakési hádce. Hm, to by mohlo být zajímavé.

Na řadě byl Jasper, a tak si vzal kartičku z jednoho sloupce. Byla to kartička s kouskem hradu a louky.

„Dej to sem, k tomuhle nedokončenému hradu, ať už to máme z krku,“ přesvědčoval ho horlivě Jake. Carlisle mu oponoval.

„Nebuď labuť, dej to sem, k té louce, za ni se totiž dostává nejvíce bodů.“ To si ale Jake nechtěl nechat líbit.

Vykřikl: „No ták, Jazzi, přece by sis nenechal radit od toho starého páprdy.“

„Co to tu meleš, ty jedna přerostlá blecho!“ zaburácel Carlisle, vyskočil ze židle, hodlajíc to řešit pěstmi. Jindy klidný Carlisle, hledající vždy kompromisy, byl háklivý na svůj věk.

„Hlavně ho nezabij, to dítě by ho mohlo potřebovat,“ vykřikla Nessie panicky. Všichni ztuhli a ani ne do vteřiny byl zbytek rodiny u nás a vyjeveně koukali.

Nejhůř na tom byl Jake, který mimovolně začal myslet na chvíli, kdy ze mě udělal dědu. A další možnou a další.

„Tak dost!“ zavrčel jsem skrze zatnuté zuby. Musel jsem se hodně přemáhat, abych ho nezabil, poněvadž těhotnou a plačící ženu už jsem tu jednou měl. A nikdy více. Jednou stačilo.

„Jak sis mohl dovolit to zkoušet na mou jedinou vnučku?!“ zařval Carlisle, když se probral z transu a z hrdla mu vyšlo hluboké zavrčení. Na Jakea to bylo trošku moc, a tak se začal měnit. Rychle jsem si stoupnul před Ness, abych ji ochránil.

Ostatní se začali pomalu vzpamatovávat. Bohužel to Carlisle nedokázal překousnout, a tak se vrhl na Jacoba. Ten se rychle otočil, s plánem utíkat kolem domu (ach, ty psí mozky), ale Carlisle po něm hmátl a podařilo se mu vyrvat pár chomáčků chlupů, které se snášely na bílý koberec.

Ness se vrhla na koberec a začala to sbírat, přitom jí z očí kanuly slzy velké jak hrachy.

„Proč mu musíte furt ubližovat?! S takovou bude plešatý dřív, než se to dítě narodí,“ fňukala. Vzápětí křičela na celý dům.

„Jacobe Blacku - budoucí Cullene – už zase je ten koberec plný tvých chlupů! Pak si tady člověk nemůže ani chodit v ponožkách, protože když si je chce dát do pračky, jsou celé chlupaté.“ Povzdychl jsem si, neboť ji to už zase chytlo. Všimnul jsem si, že tu chybí Bella, a tak jsem se vydal za ní do naší ložnice.

Při cestě jsem ještě stihl zachytit, jak Emmett naší nezdárné dcerce vysvětluje, že pokud si hraje s kamínky, mohla by se říznout (samozřejmě už věděl o tom saunovém trapasu).

A zbytek se vydal na pomoc Carlisleovi. Chudáček Jacob.

V ložnici jsem našel Bellu, jak si u zrcadla prohlíží své mahagonové vlasy.

„Co to děláš?“ zeptal jsem se jí.

„Dívám se, jestli nemám nějaký šedý vlas, který jsem dneska ráno přehlídla, protože jinak to není možný.“

„Naneštěstí je to možné, lásko. A neboj, stále jsi stejně krásná jako ten den, co jsem tě poprvé uviděl.“

„Takže žádný šedý vlas?“ ptala se pochybovačně.

„Ne. Pořád stejně mladá. Navždy,“ ujišťoval jsem ji dál.

Věnovala mi ten nejkrásnější úsměv pod sluncem.

„Stejně se ale zlobím,“ pravila a otočila se k zrcadlu.

„Pročpak?“

„Špatně jsi ji vychoval.“

 „Já? A co ty?“

„Kdyby byla po to tobě, o sex by se zajímala tak za dvě stě let.“ Bella se zlobila a většinou, když se zlobí, tak její argumenty jsou trochu zcestné. „A ty ještě začneš s tou svatbou.“

„Co se ti na tom, nezdá?“ pronesl jsem nevěřícně.

„Jak můžeš pomyslet na to, že bys ji dal náčelníkovi Horký čumák?“ vykřikla a odešla nezapomínajíc třísknout dveřmi. Aha, tak odtud vítr fouká. V Belle se opět naplno rozhořel mateřský instinkt a je jí jedno, že Jacob je její přítel.

„Vždyť mně se to taky nelíbí. Panebože, je jí jen deset, ale nezapomínej, že jsem byl vychován k víře, že svobodné matky nemají žádnou čest. A tohle Ness nemohu udělat,“ argumentoval jsem tak, aby mě slyšela. Bylo mi jasné, že tahle debata ještě ani zdaleka neskončila. Ach jo, to bude strašně dlouhých devět měsíců.

---Pokračování snad brzo---

Autor: Lenusilka (Shrnutí povídek), alanisealicecullen, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Zubní protéza pro Edwarda – 3. kapitola: