Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Konec dobrý, všechno dobré od Inomy

14.02.2012 (17:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 29× • zobrazeno 4870×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

Byl to další den z jejich šťastné věčnosti. Tou dobou bydleli Cullenovi v malém městečku na severu Grónska. Carlisle a Esmé hráli svou tradiční roli adoptivních rodičů, zatímco jejich děti - šest upírů v teenagerovském věku, jedna poloupírka, jejíž pravými rodiči byli právě dva z těchto adolescentů, a vlkodlak, který se těm ostatním nepodobal ani vzhledem ani pachem - navštěvovali místní střední školu.

Zrovna končil leden, když Alice začala chystat valentýnskou výzdobu celého domu. Červené růže, papírová srdíčka, vonné svíčky, průhledné kamínky a ozdobné stuhy byly snad všude. Esmé se tvářila, jakože jí to vůbec nevadí; ve skutečnosti však nad těmi někdy až kýčovitými dekoracemi skřípala zuby. Jediným důvodem, proč nechala svou jasnovidnou dceru „zabordelačit“ jejich jindy tak nádherný a vkusně zařízený dům, bylo to, že doufala, že Alice nikomu (ani v myšlenkách) neprozradí, co má Esmé v plánu.

Tato upíří maminka se totiž nemohla dočkat valentýnské noci a toho, až ji její manžel spatří v tom novém prádélku, které si pořídila právě pro tuto příležitost. Nikdo kromě ní tuhle jeho stránku neznal, ale pod tou maskou vždy klidného a racionálně uvažujícího lékaře, dřímal muž jako každý jiný. Náruživý a sexu chtivý. Esmé se neskutečně těšila na jeho užaslý pohled, kterým ji určitě obdaří. Jak bříšky svých neochvějně jistých prstů bude prozkoumávat strukturu té tmavé krajky, přes níž jí bude do těla posílat vzrušivé záblesky, které se jí prolnou až do morku kostí.

Ne, že by si Carlisle plnil manželské povinnosti jen jednou za rok. To rozhodně ne. Ale v tento den to bylo prostě vždycky nejlepší – romantická atmosféra, tichá vyznání lásky smíšená se slastným vrčením a nemravné řečičky, které by se neměly dostat k doslechu nezletilých osob, kterých je po celý rok vždycky plný dům.

A tak se nikdo nemohl divit, že Esmé samým nadšením málem vibrovala. Představa prázdného domu ji nenechávala chladnou a proto, aby se její přání splnilo, vzala vše do svých rukou. Samozřejmě s tichou pomocí Alice.

Edwardovi a Belle už po Novém roce jen tak ledabyle nabídla, jestli by si nechtěli zaletět na její ostrov a zavzpomínat tak na svoje líbánky. Bella byla tou myšlenkou nadšená. Ale Edward se zdráhal. Jejich Renesmé už totiž dospěla do věku, kdy kromě letmých polibků a nevinných dotyků toužila i po něčem lepším, intenzivnějším a fyzičtějším. Navíc ten pes, jak Edward Jacoba nazýval ve své hlavě, na tom nebyl o nic líp. Už pěkných pár měsíců si před svým skoro tchánem snažil hlídat myšlenky, ale sem tam mu nějaká ta maličkost ujela. A proto Edward nechtěl svoji jedinou dceru nechávat bez dozoru.

Ještěže je Esmé tak vychytralá lasička. Po těch Edwardových slovech se hraně urazila. A ona je jako co? Je snad nezodpovědná?! Vždyť Nessie je její malá vnučka, kterou nadevše miluje a rozhodně by nikdy nedovolila, aby tato milá poloupírka prožila něco tak „zvrhlého“, jako je sex s vlkodlakem. Myšlenku o tom, že Nessiena tenkrát ještě lidská matka přišla o svou nevinnost taky s nadpřirozenou bytostí - a tím by jablko nepadlo moc daleko od stromu - radši okamžitě zahnala.

Edward si náhle uvědomil, jak moc svou matku urazil. A tak po lehkém nátlaku ze strany svojí manželky a milionkrát proneseném Esméiným slibu, že na tyto dva hormony poplašené pololidi dá pozor, souhlasil a desátého února i se svojí ženou slavnostně odletěl.

Jakmile se za tímto párem zavřeli dveře, přešla Esmé k dalšímu kroku svého bezchybného plánu. Jacoba našla v kuchyni, jak se láduje nějakými toasty. Nezávazně se ho zeptala na jeho valentýnský program. Poté, co jí představil svůj nápad, nenápadně prohodila svou typicky mateřskou ne/vtíravostí, že Nessie by určitě mnohem víc než večeře a kino potěšil výlet. Zkrátka místo, kde by mohli být se svým vlkem sami, bez přítomnosti její úzkostlivé matky a myšlenek čtivého otce. Jacobovy hormony se splašily pod vidinou velkého sblížení se svou dívkou. Takže to netrvalo ani moc dlouho a  třináctého února ti dva odjížděli celí natěšení do La Push.

Dalším párem, kterého se Esmé prozíravě zbavila už o Vánocích, byli Rosalie s Emmettem. Darovala jim valentýnský pobyt v podmořském hotelu na pobřeží Karibského moře. Esmé s tímhle dárkem nejdřív váhala. Za prvé proto, protože si nebyla jistá, jestli ta skla, která oddělují jednotlivé pokoje od slané vody, odolají vášnivým vzplanutím tohoto obra a na pohled křehké blondýnky. A za druhé proto, protože by se tak její děti ocitli na místě, kde slunce svítí celý den, a tím by hrozilo prozrazení upíří existence. Ale nakonec usoudila, že žádné vyzrazení vlastně nehrozí; ti dva z toho pokoje bez tak vůbec nevylezou… A co se týče odolnosti skleněných stěn, tak se nechala poučit správcem hotelu, že ta okna rozhodně „něco“ vydrží…

Takže nakonec jedinou dvojicí, která zatím zůstávala doma, byli Alice s Jasperem. Esmé až moc spoléhala na Alicinu schopnost a doufala, že tato prťavá věštkyně bude natolik taktní, že se svým manželem odjede třeba do Paříže. Určitě tam bude nějaká valentýnská přehlídka, na které tato módou posedlá upírka nemůže chybět. Jenže to byl omyl. Ani Alice ani Jasper nevypadali na to, že by se někam chystali. Bylo to zrovna po odjezdu Jacoba a Renesmé, když Esmé zaslechla svou jasnozřivou dceru, jak pošeptla svému mužíčkovi, že se moc těší na prvního Valentýna, kterého spolu poprvé v celé věčnosti stráví doma.

Esmé málem vyletěla z kůže. Dalo jí takovou práci, aby se zbavila všech ostatních a teď ji jediná osoba, která stoprocentně věděla, co chystá, míní bránit v jejím dokonalém plánu. Tak to ani náhodou! Upírka s karamelovými vlasy se nehodlala vzdát ranního lovu se svým mužem. Jejich vyostřené predátorské pudy a instinkty by zesílily nejen chuť  krve, ale i divokého milování v přírodě, kterému se oddávali jen velmi zřídka…

Jenže teď se žádný lov dva v jednom konat nebude. A nebude ani žádná společná koupel, při které by praskaly kachličky a zrcadla. O tom sexy prádélku nemluvě; bude muset počkat na jinou příležitost, při které by ho z ní ten jindy něžný doktůrek vášnivě strhal… Jen doufat, že se ta jemná látka dřív nestane potravou šatních molů.

Ale Esmé se i přes počáteční kapitulaci, nevzdala. Moc dobře věděla, že proti Alici by se sázel leda tak blázen, nebo Emmett. Ale proč hrát nějakou hru, když se z té situace dá vybruslit i jinak, o poznání elegantněji. A tak se jí podařilo po krátkém obvolávání místních hotelů a penzionů zarezervovat jeden pokojík pro dvě osoby. Sice se s Carlislem budou muset chovat jako lidé a veškeré divoké hrátky omezit na člověčí úroveň, ale pořád lepší něco než nic.

Se spokojeným úsměvem tak do tašky sbalila náhradní oblečení pro sebe i manžela, krajkový korzet s podvazky, jemné punčošky  a celé to završila saténovým šátkem, kterým chtěla zavázat Carlislova bystrá očka, aby tak díky ztrátě jednoho smyslu prohloubila jeho prožitek. Celá nadšená se posadila do obýváku a čekala, až se její muž vrátí z noční služby.

V sedm hodin už nedočkavě postávala u dveří, aby Carlislea, jen co vstoupí do dveří, chňapla za ruku a odvlekla ho do jejich dočasného místečka lásky. Jenže to nepočítala s manželovým omluvným telefonátem, který bezcitně zrušil celý její náhradní plán. Carlisle musel zůstat v nemocnici; přivezli jim hromadnou nehodu… Jakoby ti lidi zrovna dneska museli sedat za volant!

Esmé ten náhlý pocit zmaru a prohry nezvládla. Mrskla tím příručním zavazadlem přes celou místnost; zastavilo ho až kamenné obložení jejich málokdy používaného krbu. Situaci nepomohly ani Alicin tlumený smích a šustění péřových přikrývek, ve kterých se ti dva už od včerejší půlnoci oddávali tomu, co chtěla i Esmé. Nejenže ta mrňavá střapatka věděla, co Esmé chystá. Ona se dokonce bavila i tím, že jí to vůbec nevyjde. Nemluvě o tom, jak ta potvora zneužila Esméino poslušné mlčení a přikyvování, aby tak podpořila své - údajně dekorativní - řádění.

Esmé bylo do breku. Všem svým dětem zařídila nádherného Valentýna. Dokonce i své vnučce dala příležitost k tomu, aby si své poprvé pořádně užila, protože až se její rodiče vrátí z ostrova, žádné podruhé se určitě konat nebude.

Po pár hlubokých nádeších a výdeších dokázala zklamaná upírka alespoň trošku uvažovat. Lovu se už vzdala, zdemolované koupelny taky, ale rozhodně se nemíní vzdát svého manžela v den, kdy slaví svátek všichni zamilovaní. Čert vem ty týdny tajného plánování, skrývání myšlenek a rádoby nevinného přesvědčování a manipulování. Na svatého Valentýna prostě bude s tím, koho miluje už víc jak jedno století! A tak zvedla pohozený kufírek ze země a už startovala auto. Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi…

Před nemocnicí zastavila o pár minut později; byla rozhodnutá počkat na svého manžela v jeho kanceláři. I kdyby tam měla čekat do půlnoci, alespoň jeden polibek si v tento den oba zaslouží.

Jenomže to by nemohlo být mladé sestřičky, která seděla v recepci a velice se divila přítomnosti paní Cullenové. Esmé se zarazila a pobídla sestřičku, aby jí vysvětlila, proč by tu neměla být, když je svátek zamilovaných a jejího manžela si uzurpovali pacienti. Sestřička na ni překvapeně hleděla a pak ji velice tichým hlasem prozradila, že doktor Cullen po skončení své služby odjel. Dokonce ani ta hromadná nehoda, o které Carlisle Esmé tak urputně přesvědčoval, vůbec neexistovala.

Bez jediné odpovědi se jindy milá a srdečně usměvavá upírka otočila na podpatku a spěchala do auta. Ihned vylovila mobil z palubní přihrádky a zavolala svému manželovi. Dostala strach. Sice věděla, že je velmi odolný a rozhodně se mu nemohlo nic stát, ale co když narazil na nějaké nomády. Nedej bože na gardu Volturiových, která si na celou Cullenovic rodinku brousila zoubky kvůli tomu, co se stalo tenkrát po narození Renesmé… Ale ne. Na něco takového by je Alice upozornila. Jenže Carlislův mobil byl vypnutý.

Esmé, úplně vyděšená, sešlápla plyn a razila si to přímo domů. Musela si nutně promluvit s Alicí. Ta bude jistě vědět, kde se její manžel nachází… Nebo alespoň kde se nacházet bude. Esmé byla pevně rozhodnutá vytáhnout Alici z postele klidně za ty její rozježené vlasy; ať jí je třeba i vytrhá, ale dokud se nenajde Carlisle, nikdo si pod Esméinou střechou užívat nebude!

Ve víru teorií, kde by její muž mohl být, na ni čím dál tím víc útočila jedna bolestná myšlenka. Co když má milenku? Výčitky bičovaly Esméino svědomí – v posledních týdnech byla tak soustředěná na svůj plán, že manželovy časté služby v nemocnici vítala s otevřenou náručí (ono to totiž nějakou dobu trvá než najdete to správné prádlo; tohle je Grónsko, ne Francie). Navíc si plně uvědomovala, že párkrát utnula svého manžílka v jejím svádění, protože nechtěla riskovat, že by se její myšlenky během toho milostného aktu vydali na procházku do valentýnské budoucnosti. A tak otce svých dětí stále posílala na lovecké výpravy, vědecké konference a lékařské semináře. Byla tak zaneprázdněna taháním za nitky, jak by co nejlépe dostala všechny z domu, že svého muže vehnala do náruče jiné ženy.

Celá bez sebe zastavila před domem. Pokud má Carlisle milenku rozhodně to nenechá jen tak. Potřebovala Alici víc než tonoucí stéblo slámy. Jen ona, ta hodná, krásná a šikovná vědma, bude vědět, co má Esmé udělat, aby svého manžela získala zpět. Klidně se bude plazit po kolenou a prosit a žadonit a omlouvat se. Klidně i-

Esmé zůstala zaraženě stát ve dveřích. Tohle přece není její dům. Kam se poděla veškerá ta přehnaná výzdoba? A kde je ten moderní nábytek, který nechala vyrobit na míru?

Obývací pokoj byl zahalen do intimního pološera; těžké vínové závěsy halily okna vedoucí do zahrady i k příjezdové cestě. Ve vzduchu byl cítit pach ohně, který plál v krbu, a lučního kvítí, jež stálo v křišťálové váze na historickém odkládacím stolku. To místo, ta atmosféra Esmé něco připomínala… Něco hodně starého… Vzdáleného… Ukrytého v mlze…

Postupně se skrz tu clonu matných vzpomínek dostala k té, která se před ní právě rozprostírala v plné kráse. Ten starodávný perský koberec, masivní psací stůl a obyčejná židle… A ta lenoška se sametovým čalouněním a jedno kožené křeslo... A ty obrazy a skříňky z ebenového dřeva, v nichž stály vyrovnány Carlisleovy knihy… Tohle byl přece jeho dům. Vlastně malinký domek na kraji Columbusu - města, ve kterém Esmé vyrůstala a ve kterém se poprvé setkala s doktorem Cullenem…

Jakoby se vrátila v čase. Viděla svého otce, jak ji drží na rukou a zatímco ji pokládá na tu lenošku, říká doktorovi, že spadla ze stromu. Doktor Cullen si bere lékařský kufřík a pokládá ho na zem vedle pohovky; svým andělským hlasem se jí ptá, která noha ji bolí. Ten pocit, který v ní tehdy vyvolal jeho omamující pohled, jí celou pohltil. Okouzlení, stud, zvědavost, neklid…

„Vzpomínáš si.“ Carlisle, ten současný, stál najednou před ní. Na rtech mu hrál jemný úsměv, kterým ji obdařil i tu noc, kdy ji k němu přivezli.

„Ano,“ odpověděla Esmé. „Ale jak-“

„Pšt,“ přiložil ji prst na rty, aby ji umlčel. Přistoupil blíž k ní a upřímně jí pohlédl do očí.

„Miluji tě, Esmé,“ přísahal tiše a naklonil se k její tváři. Jeho aroma ji obklopilo, že si najednou připadala lehká v kolenou.

Políbil ji něžně a pomalu. Labužnicky si vychutnával její chuť a éterickou vůni. Ona pro něj byla darem z nebes. Krásná, jemná, milosrdná…

„Chtěl jsem ti dát k tomuto Valentýnu něco speciálního,“ odvětil na její nedokončenou otázku, když ukončili svůj polibek. Esmé se zarazila.

„K tomuto?“ zeptala se zmateně. Carlisle se uchechtl; Esméino obočí vylítlo v samém údivu vzhůru.

„Alice říkala, že na to zapomeneš,“ vysvětlil své chování. „Je to stý Valentýn, který trávíme spolu.“ Esmé provinile sklopila pohled i tvář. Byla tak zaměstnaná intrikářstvím, že zapomněla na to, co by se jí jindy z hlavy určitě nevykouřilo.

Najednou jí její dosavadní chování přišlo minimálně nevhodné. Jak si mohla myslet, že by si Carlisle našel jinou ženu? A jak mohla dovolit té zvrácené posedlosti, aby jí zastřela racionální uvažování? Kdyby nebylo jejího muže a té malé jasnovidky, celý ten svátek by zkazila fyzickou touhou a na to, co je nejdůležitější – na lásku, úctu a víru v toho druhého – by dočista zapomněla.

„Ale žes mi to moje překvapení pěkně komplikovala,“ povzdechl si Carlisle s úsměvem. Tušil, že si jeho manželka najednou všechno vytýká. A to nemohl dovolit. Ne teď, když mají výročí.

„Omlouvám se,“ šeptla Esmé. Byla smutná z toho, že mu jeho snahu tak strašně kazila.

„Za co?“ zeptal se ten upíří doktůrek překvapeně a chytil Esméinu tvář do dlaní. Potřeboval jí vidět do očí.

„Za to, jak jsem se k tobě chovala a-“ Přerušilo ji jeho vehementní kroucení hlavou.

„Esmé, miláčku, tys neudělala nic, za co by ses měla omlouvat. Dokonce i Alice ti vzkazuje, že ti ty vytrhané vlasy odpouští.“ Jeho úsměv ji pomalu ale jistě přesvědčoval, že ještě nic není ztraceno. Valentýn teprve začal, takže oba dva (vlastně tři, včetně Alice) můžou na tuto krátkou ranní epizodku zapomenout a užít si svátek zamilovaných tak, jak by se užívat měl – s tím, koho milujete.

„Kam vůbec zmizeli?“ zeptala se, zůstávajíc v manželově objetí. Bude muset najít nějaký způsob, jak Alici poděkovat. Ona určitě věděla, jak tohle všechno dopadne. Carlisle se tiše zasmál.

„Do La Push,“ odpověděl. „Víš, jak by Edward řádil, kdyby se dozvěděl, žes ty dva nechala bez dozoru?“

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dobrý, všechno dobré od Inomy: