300 slov (tripple drabble) o tom, jak k nám nadpřirozeno může přijít, když vypneme své racionální já.
15.11.2013 (22:30) • emam • FanFiction jednodílné » Drabble povídky • komentováno 16× • zobrazeno 2736×
Šla jsem si sednout na jedinou volnou lavičku v parku. Krásný podzimní den vyhnal do přírody snad všechny obyvatele našeho malého města. Moc mě to netěšilo, samota by mi dnes byla milejší.
Otevřela jsem skicák a začala šátrat v příliš velké kapse kabátu, nebo že by byla spíš ta tužka moc malá? Ano, všechno je relativní. Snad jen v okamžiku má člověk jistotu, ale i tu mu může jakákoli náhoda pěkně narušit.
Podívala jsem se na nebe. Jestli z toho černého mraku bude pršet, zase nic nenakreslím. Nejde sice o povinnost, ale tolik jsem se těšila na svou chvilku soukromí, ve které pustím ke slovu jen svou pravici.
Ha, tady je – radostně jsem vytáhla tužku z kapsy. Moc ořezané tuhy vidět nebylo, ale pro dnešek snad bude stačit.
Nastala moje chvilka, kdy mi bylo jedno, kde sedím, co je za den nebo kolik je vůbec hodin. Prostě jsem jen kreslila, co má ruka chtěla. Prý se mozek na činnosti těla nějakým způsobem podílí, ale v tomhle případě je to naprostý nesmysl. Tužka mi pokaždé po papíře tancuje sama a moji ruku vede. Z výsledku jsem pak sama překvapená a z toho dnešního obzvlášť.
Z papíru se na mě usmívala chlapecká, téměř mužská tvář. Lehký pokřivený úsměv narušoval ostrý pohled jeho očí. Asi bych mu měla pořídit hřeben, protože to, co měl na hlavě, určitě upravené nebylo.
Nemohla jsem se od svého výtvoru odtrhnout. Jestli mě někdo viděl, musela jsem na něj působit jako pořádný samožer – být fascinovaná svým vlastním dílem. Nechápala jsem, proč se nemůžu odpoutat od jeho pohledu.
„Promiňte, můžu si přisednout?“ ozval se kdosi přede mnou.
Leknutím mi vypadl papír i s tužkou z rukou.
„My se známe?“ ptal se mě s údivem mladík, který mi podával věci. Jeho pohled patřil kresbě, přesto jsem si byla jistá, že...
Autor: emam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné » Drabble povídky
Diskuse pro článek Síla intuice:
Krásná myšlenka. Moc se mi to líbilo.
Moc pěkné, vážně se mi to moc líbilo, píšeš skvěle tak lehce, až sama nechápu, jak to děláš
Nechtěla bys napsat pokračování?
dokonalééé
Zajímavé Líbí se mi otevřený konec, no, v podstatě celej drabble Moc, moc moc krásný, klaním se
*A.99*
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!