Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 18. kapitola

08.10.2011 (20:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 5269×

„Bello?“ Někdo mě popadl za ramena a lehce se mnou zatřásl. „Bello.“

„Daro?“ Co tu dělá? To mě nemůže nechat dospat? Zrovna, když je nejspíš poslední den této krásné dovolené!

„Jdu se rozloučit,“ řekla smutně a mě tím probrala.

„Rozloučit?!“ Prudce jsem vstala a koukala na ni s otevřenou pusou.

„Aspoň zavři pusu, když se divíš,“ poznamenala sklesle a jedním prstem mi nadzvedla spodní část čelisti. V jejích očích se leskly slzy.

„Jsem to já,“ zašeptala. Slzy jí přetekly a tvořily si cestičku na tvářích. Rychle mě objala a vstala. „Nemám ráda loučení, takže… Zase někdy.“

Koukala jsem na zavřené dveře a doufala, že to je nějaký vtip. Nebyl. Dveře se ne a ne otevřít a já jsem pomalu propadala zoufalství. Proč jsem se s ní líp nerozloučila? Ani „ahoj“ jsem jí neřekla! Co jsem to za kamarádku?

Edward

„Jak jim mohla utéct?! To snad nemyslí vážně! Jsou čtyři a ona jedna!“ ječel Jasper.

„Uklidni se, lásko.“ Bylo neuvěřitelné, jak pár slov od mé sestřičky dokáže zkrotit démona v Jasperově těle. Poznám jednou něco podobného i já? Bude mě někdo chtít nejen kvůli mému vzhledu nebo penězům, ale také kvůli tomu, jaký doopravdy jsem? Ne… To opravdu ne. Že bych měl zrovna já takové štěstí a někoho takového potkal? Možná roztomilou, půvabnou a roztomile se červenající Bellu Swanovou?

„Halo!“ Někdo mi zamával rukou před obličejem.

„Emmette!“

„No co! Vypadal jsi, jako bys byl mrtvej!“ odpověděl mi a hned na to se začal smát. Já jsem tak vtipný, lítalo mu hlavou.

„Zlatíčko,“ přišla ke mně Esmé, „opravdu chceš vyřadit Bellu?“ Vypadalo to, že se ti líbí.

„Myslím, že to tak bude nejbezpečnější.“ Pokusil jsem se o úsměv, ale myslím, že z toho vznikl pouze škleb.

„Myslíš? Teď, když z Denali utekla Jessica a neví se, kde přesně je? Co když běžela domů? Sám víš, jak moc krásně Bella voní,“ řekl Jasper s hořkostí v hlase.

Myšlenky se mi v hlavě neuvěřitelně vířily. Co když má Jasper pravdu? Co když opravdu zamířila domů? Kdyby tam přijela Bella, tak… Stop! Na tohle nesmím myslet! Nemůžu ji poslat na smrt. Opravdu je jediný způsob, jak ji ochránit, nechat ji ve hře? Jenže… Co když se neovládnu já? Jsem pro ni úplně stejné nebezpečí jako Jessica!

„Dobře to dopadne… asi…“ zamumlala Alice a ruku v ruce odešla s Jasperem do pokoje.

Raději jsem se šel převléknout, popadl růži, do kapsy jsem si dal černou krabičku s řetízkem a vydal se k vile.

„Ahoj,“ oslovil jsem Miu sedící na sedačce. Zmateně se na mě podívala svýma modrýma očima. Její blonďaté vlasy trčely do všech stran.

„Co tady děláš?!“ vyštěkla a odvrátila hlavu. Proboha! To nemohl dát vědět? Jak mám odejít z místnosti, aby se mě nelekl? Vždyť na sobě nemám ani trošičku make-upu!

„Přišel jsem se podělit o rozhodnutí.“ Rozešel jsem se ke klavíru a sedl si za něj. Sledoval jsem, jak se Mia nervózně rozhlíží po pokoji. Vůbec si neuvědomovala, že by mohla být krásná i bez různých malovánek, co si v dnešní době na obličej patlá skoro každá holka.

„A-a jak ses rozhodl?“ ozvalo se ze schodů. Tušila, že vypadne, ale stejně si udržovala naději. Litovala, že se na našem „rande“ opila. Že nemohla udělat lepší dojem, získat si mou náklonnost, srdce. Litovala zkažené šance. V tuto chvíli jsem opět nenáviděl svůj dar. Nebylo by vše snadnější, kdybych nemusel číst tu beznaděj a výčitky? Ano, bylo!

Pomalu jsem vstal, ale nechal růži s krabičkou na stole. Pomalými kroky jsem došel ke schodům. Pořád jsem se koukal do jejich očí, které se postupně plnily slzami.

„Daro…“ šeptal jsem zlomeně. Tato show byla omyl. Neměl jsem s tím souhlasit. Už tak lámu srdce na potkání, ale toto je jiné. Od samého začátku dávám naději, že si prožijí pohádkový život vedle mě. V jejích očích jsem princ z pohádky. Doufají, že se jejich život obrátí v lepší, ale jsou v omylu. Na tomto ostrově už dokonce jeden život skončil.

„Jsem to já,“ řekla odhodlaně a s hrdostí v hlase. Němě jsem přikývl a vzápětí se koukal na její vzdalující se záda. Poslouchal jsem, jak ve svém pokoji tiše pláče a přitom si balí věci. Poté se šla rozloučit s Bertou a Bellou. Když opět přišla dolů, vypadala, jakoby se nic nestalo. V jejích očích byla lítost, ale nebyla tam žádná stopa po slzách.

„Mio?“ zavolala na blondýnku a ta k ní rychle přicupitala.

„No do pytle! Ty jsi kost i bez druhého obličeje!“ vyřkla a začala se smát na celé kolo. S radostí jsem se k ní přidal a koukal na Miin zářící obličej. Ta lichotka ji opravdu potěšila. Nečekala, že by jí někdo, jako Dara, mohl složit poklonu.

Obě dvě se objaly a potichu se loučily. Je zvláštní, že k některým zlomovým událostem nejsou třeba slova. Oba dva vědí, co mají na srdci.

„Edwarde?“ Snažila se upoutat mou pozornou a mě tím vytrhla ze zamyšlení. „Ráda jsem tě poznala… Ale jsi strašně namachrovanej idiot a měl by ses nad sebou trošičku zamyslet, protože občas chodíš v oblečení, ve kterých vypadáš jak gay.“ Zakřenila se na mě a já na ni koukal otevřenou pusou. Opravdu to řekla? Nezdálo se mi to?

„Zavři pusu, nebo ti ukápne slina. Jak se dostanu domů?“ houkla na mě ode dveří. Čekal jsem křik, pláč, zoufalství, nadávky, přemlouvání, ale toto určitě ne.

„J-já tě odvezu,“ vykoktal jsem. Rozešel jsem se k Daře, chtěl jsem jí vzít i kufr, ale to se mi nepodařilo. Okamžitě po něm šáhla a šla přede mnou.

„Cestu už znám.“

Její myšlenky byly… klidné. Nevyčítala mi to, ani sobě. Přemýšlela, jak to vypadá u nich doma, jestli se něco změnilo a co dělá její… snoubenec?!

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 18. kapitola: